09.04.2024 11:23
Fletch
Zpravodajství
sport
Zobrazeno
3686x
|
Českotřebovští Kohouti do puntíku splnili vizi a přání svého šéfa, který před sezonou prohlásil, že cílem je útok na mistrovský titul. Povedlo se. Nejen o cestě za třetí titulem otevřeně mluví předseda a manažer klubu Vladimír Vaněk.
Před sezonou jste prohlásil, že Kohouti chtějí hrát o nejvyšší příčky. Alibismus vám rozhodně není blízký.
„Za nic a nikoho jsem se nikdy neschovával. S ohledem na kvalitní podmínky a zázemí, které náš klub hráčům vytváří, je to pochopitelné a logické. Taky jsem řekl, že je to sport a že vyhrát nemusíme.“
Mistrem Pardubického a Královéhradeckého kraje se Kohouti stali po vítězství nad Novým Městem nad Metují. Jaká byla finálová série?
„Na zápasy jsme vyhráli 3:0, ale snadné to nebylo. Druhý a třetí zápas, to byly vyrovnané hokejové bitvy. Řekl bych, že ve druhém a třetím utkání vyhrál šťastnější a zkušenější tým. Rád umíním jednu věc. Atmosféra, která finálovou sérii provázela, byla mnohem příjemnější než při čtvrtfinálových a semifinálových zápasech.“
Lze srovnávat tři českotřebovské cesty za třemi tituly?
„První titul jsme získali v roce 2019 ve finálovém souboji s Chrudimí, kterou jsme zdolali 3:1 na zápasy. Po úvodní prohře na ledě soupeře jsme třikrát zvítězili a měli sérii pod kontrolou. Druhý titul v roce 2022 byl ještě jednodušší záležitost, Choceň jsme zdolali 3:0 na zápasy, výsledky byly jednoznačné. Letošní titul, to byla těžká práce. Druhý a třetí duel, to byly nerváky do úplného konce.“
Kohouti během jedenácti sezon vybojovali tři tituly a získali dvě druhá a dvě třetí místa. Obdivuhodná bilance.
„Od začátku jsme říkali, že chceme hrát nahoře, jinak by to nemělo smysl. Vím, že to některým lidem nevonělo. Jsem si jistý, že 90 procent lidí nemá představu o tom, kolik práce a úsilí, a záměrně zdůrazňuji - nejen finančních prostředků – to všechno stálo a stojí. Nemálo odborníků si dokonce myslí, že provozovat na této úrovni hokejový klub je výdělečná činnost.“
To vám skutečně někdo řekl?
„Bohužel ano. Řada lidí si myslí, že si jen tak hrajeme hokej, dostáváme na to spoustu peněz od města a vybíráme vstupné. Nemají tušení o tom, kolik platíme za ledy a za rozhodčí, kolik nás stojí pořadatelská, zdravotní služba, box časoměřičů, jaké jsou naše cestovní náklady. Řeknu to takhle. Ze vstupného nám nezůstane ani polovina vybrané částky. Ve finále člověk zjistí, že v nejlepším případě vydělal na pět hokejek. A to se ještě najdou borci, kteří vykřikují, že máme vysoké vstupné. Argumentují, že na jiných zimních stadionech je nižší. Nevidí, že jinde musí celý zápas stát, nebo že tam je zima málem jako na Sibiři. Dát 120 korun za více než dvouhodinovou hokejovou zábavu je moc. Utratit 80-90 korun za mizernou klobásu nebo dát skoro padesátku za pivo, to nevadí. Kdyby si koupili za šestnáct stovek permanentku, při jednadvaceti domácích zápasech by jeden domácí zápas vyšel asi na 75 korun.“
Jak jste byl spokojený s návštěvností a podporou fanoušků?
„Doba před covidem byla jiná, to se netýká pouze nás a pouze hokeje. Rozhodující třetí finálový zápas vidělo 750 diváků. Ano, bylo to výrazně méně než v případě druhého duelu v Novém Městě nad Metují. Proč? Na druhý zápas přijelo do Nového Města kolem 450 fanoušků z České Třebové, proto byl v hledišti jeden tisíc diváků. U třetího utkání to neplatilo, z Nového Města k nám přijela necelá stovka fanoušků. Tahle matematika platila celou sezonu, za naším týmem jezdilo mnohem větší množství fandů než tomu bylo naopak. Naši fanoušci soupeřům navyšovali jejich domácí návštěvnost. Z přízně fanoušků máme obrovskou radost.“
Na kterých hráčích byla postavena hra Kohoutů, koho byste vyzvedl?
„Nebude nikoho jmenovat, hokej je týmový sport. I když v kabině byli pochopitelně lídři, kteří stříleli góly a měli hodně asistencí. Na druhé straně tam byli jiní důležití hráči. V silniční cyklistice to jsou takzvaní domestici, nosiči vody.“
Jak hodnotíte úroveň soutěže, která je společná pro týmy Pardubického a Královéhradeckého kraje? Je třeba něco měnit?
„Soutěž je rok od roku kvalitnější, v rámci České republiky je nejlepší. V řadě mužstev hrají hokejisté, kteří by se uplatnili i ve vyšších soutěžích. Některým se nechce, jiní nemohou, třeba z důvodu pracovního a studijního vytížení. Změny? Kdyby záleželo na mne, vrátil bych se k tomu, aby základní část probíhala v obou krajích odděleně a po jejím skončení se hrála vyřazovací část. Důvod je prostý, ekonomika. Méně cestování, méně nákladů.“
Asi jste zaznamenal dotaz, zda nebudete hrát kvalifikaci o 2. ligu.
„Druhou ligu hrát nechceme. Je to o penězích. Představa, že bychom v týdnu cestovali k utkání například do Kopřivnice nebo Nového Jičína, je docela děsivá.“
Nemluvě o tom, že od těchto soupeřů by do České Třebové na utkání zřejmě moc fanoušků nejezdilo.
„Zřejmě? To je jisté!“
Je něco, co vás na nedávno skončené mistrovské sezoně opravdu mrzí? Něco, co byste rád vrátil zpátky?
„Přál bych si, aby se nikdy nestalo to, k čemu došlo vloni při prosincovém utkání v Trutnově. Po běžném souboji u mantinelu utrpěl, jak se záhy ukázalo, fatální zranění oka útočník Jakub Vaňo. Jsem rád, že to bere s optimismem. Přijel se podívat na zápas, byl na slavnostním zakončení sezony v hotelu Uno. Ten kluk má můj obdiv.“
Abychom nekončili smutným příběhem vážně zraněného hráče, co říci závěrem?
„Rád bych poděkoval všem partnerům našeho klubu. V první řadě společnosti Rieter CZ Ústí nad Orlicí, její podpora je pro náš klub klíčová.“
|
|