05.07.2024 08:50
ZZS
Zpravodajství
události
Zobrazeno
8641x
|
Honzíkovi jsou tři roky a dnes nešel do školky, aby mohl doma přivítat svoji starší ségru, která se za chvíli vrátí s vysvědčením. Máma chystá malé pohoštění, všichni jsou trochu napnutí.
Táta ještě skočí do sklepa, kde se chladí dětské šampaňské.
Honzíku? Jendo, kde jsi?
“Nevidělas Honzíka?” zeptá se táta mámy, která zrovna vyndává z trouby čerstvě upečenou buchtu… Teď tu byl, je to minuta.
Honzo, kde jsi, ozvi se…
Ticho…
Mírně vzrůstá nervozita, není na záchodě, v koupelně, ložnici. Není ve svém pokoji, jdou se podívat ještě do sklepa… ani tam není, na volání se neozývá. Když se rodiče vrací ze sklepa, oba periferně zahlédnou v bazénu na hladině plavat bezvládné dětské tělíčko.
Výkřik, panika, šílený stres, táta oblečený skáče do bazénu a vytahuje bezvládného promodralého nedýchajícího chlapečka, máma běží pro mobil, ruka se jí tak třese, že není schopna vytočit 155 a povede se jí to až na třetí pokus.
Přijeďte, prosím, utopilo se nám v bazénu dítě, prosím RYCHLE!
Nám se rozeznává pager, nasedáme do vrtulníku, operátor mezitím radí rodičům, jak mají resuscitovat..
“Zakloňte mu hlavu a vdechněte do něj.. a znovu, znovu a znovu. Vrtulník je na cestě, já zůstanu s vámi na telefonu…”
Cestou si se záchranářem ještě opakujeme velikost pomůcek a léky pro tříleté dítě.
Přistáváme na malé travnaté ploše před domem, přebíháme silnici, do nosu nás udeří vůně čerstvě upečené buchty…
V náruči mámy vidíme dítě už v ručníku, kouká na nás, dýchá, drží se mámy. Je na nich vidět směs emocí, strach a zároveň úleva… “Minutu jsme ho neviděli…”
Do nemocnice ho bereme jen na pozorování. A včera mi sem přišlo video, jak slaví Honzík svoje už druhé narozeniny tenhle rok. Naštěstí.
Takových Honzíků letos ještě asi pár uvidíme a bohužel ne všichni dopadnou takhle dobře. Udělejte prosím všechno proto, aby tohle nebyl i váš příběh… Pokud máte bazén, zabezpečte ho. U vody z dítěte nespusťte oči. Ani na minutu…
|