13.01.2011 08:06
-kr-
Zpravodajství
zajímavosti
Zobrazeno
10706x
|
Budoucí slavný spisovatel Karel Poláček dostal na vysvědčení z chování hodnocení méně zákonné pro vzdorovité chování. Bylo to na konci druhého pololetí kvinty na gymnáziu v jeho rodném Rychnově nad Kněžnou ve školním roce 1907/8.
Současně měl na vysvědčení tři nedostatečné (v jazyce latinském, jazyce řeckém a mathematice) a čtyři dostatečné (v jazyce českém jakožto vyučovacím, přírodopise, jazyce německém, v dějepise a zeměpise; tehdy to byl jeden předmět). Klasifikovala se i pilnost, tak tedy v 1. pololetí měl nestálou a ve druhém nepatrnou.
Poté byl přijat do kvinty vyššího gymnázia v pražské Truhlářské ulici (druhý český ústav, kde byla reálná naděje, aby Žid dosáhl maturity, byla až v Domažlicích), ale i tam bylo typické, že postupoval do vyšších tříd s reparátem. V septimě – někde se píše v oktávě - obdržel nedostatečnou známku, jinde se praví minus dostatečně z české kompozice na téma Pokus o fejeton, kterážto práce byla předčítána za halasného posměchu celé třídy.
A čtyřka z mravů v naší době? Nebo jak se tehdy psalo neuspokojivé chování? Vím o jednom, kdo ji na vysvědčení měl; tehdy byly čtyři stupně z chování: 1=velmi dobré, 2=uspokojivé, 3=méně uspokojivé, 4=neuspokojivé. Jmenuje se Vladimír Kunst a dostal ji v 1. pololetí školního roku 1953/54 a skutečně je napsána na jeho vysvědčení.
O této čtyřce z mravů jsem se dozvěděl od olympionika Josefa Matouška (*1928, žije v Častolovicích), někdejšího československého rekordmana v hodu kladivem (roku 1964 se jím stal výkonem 68,78 m) a olympionika v Tokiu, kde skončil na devátém místě. Před šesti lety byl poctěn vyznamenáním Za celoživotní práci pro sport.
Tady je jeho vyprávění o kladiváři Vladimíru Kunstovi (*1942): Na škole se šla jeho třída učit do přírody a šli podle Bečvy u Rožnova pod Radhoštěm. Když šli, najednou přišel mrak a začalo lejt. Na druhé straně byla zastávka, tak holky zvedly sukně, zuly boty a přeběhly to, kluci sundali kalhoty a pan profesor - on by takový trošku zkostnatělý pán - měl motýlka a spodky. Sundat kalhoty by se styděl, tak zůstal stát a říkal: „Kdopak mě, hoši, přenesete?“ Kluci řvali: „Kunst, Kunst!“ Tak se Kunst vrátil, kalhoty dal kamarádům, vzal si ho na ramena a šel. Jenže došel do hloubky a Kunst mu říkal: „Jakpak, pane učiteli, z té matiky bude jednička, nebo ne?“ A von začal: „Přece bys na mě neto, to je vydírání.“ Kunst mu říkal: „Já se z tý vaší řeči skácím,“ a skáceli se do té vody a vykoupal ho. Samozřejmě učitel šel na zastávku, všecky odtamtud vyhnal a vyždímal se. Ale potom ve třídě žádná sranda nebyla. Protože on žádal o vyloučení ze školy, takhle zesměšnit kantora, to je vážná věc.Tak pan učitel, co je měl na tělocvik, taky trénoval toho Kunsta kladivo, přišel na nápad: No, vono takovejch vyloučenejch byla kupa, to, co udělal Kunst, to je tak ojedinělej případ, že je potřeba ojediněle potrestat. Že ho nevyloučej, ale že by mu dají čtyřku z mravů. Pan učitel s tím souhlasil a skutečně mu v pololetí dali čtyřku z chování. To vysvědčení má, vyhrál na to spoustu lahviček vína, protože on to má v kapse, a zvlášť učitelé se na to lehko nechají nachytat. Myslím, že je to jediná čtyřka z chování na světě.
A ověření? 20. listopadu mně napsal právě Vladimír Kunst: Srdečně zdravím! Byl jsem překvapen telefonátem z MÚ Rožnov pod Radhoštěm, že mně pošlou zprávu od Vás. Jmenuji se totiž Vladimír Kunst a mám také bratra Karla. Bratr je kladivář, ale už v roce 1970 se odstěhoval na Želivku, ale ten 4 z mravů neměl, tu jsem si vysloužil já. Pana Matouška znám, sám jsem také kladivem házel a jako dorostenec jsem např. vyhrál Malou cenu Kutné Hory, ale Karlovy výkonnosti jsem nedosahoval (64,10 m), protože jsem prodělal těžkou operaci nohy. Karel, ten byl 10 let v národním mužstvu. Ve škole jsem dělal binec, ale ne např. krádeže atd., jen klukoviny, to mě bavilo. Máme teď na srazech na co vzpomínat… Vše i s kopií vysvědčení přikládám… Pozdravujte pana Matouška, jestli s ním budete. Pokud byste měl cestu do Rožnova pod Radhoštěm, tak se ozvěte. Zdraví Vás Vladimír Kunst.
Trocha historie navrch volně podle údajů Pedagogického muzea Jana Ámose Komenského v Praze
1774 Všeobecný školní řád Marie Terezie zavedl povinnou školní docházku. Předtím mělo hodnocení žáků na školách podobu volného posudku, který stávající učitel předával budoucímu učiteli žáka. Spíše než o vysvědčení můžeme hovořit o „osvědčení o studiu“, které studenti například dostávali po ukončení středoškolského studia v případě, že hodlali dále studovat. Původně se vysvědčení nevydávalo v pololetí a na konci školního roku tak, jak jsme zvyklí dnes, ale žáci je dostávali až tehdy, když po absolvování školní docházky opouštěli školu.
1805 posuzovalo „Politické zřízení školské“ mravy jako velmi dobré, dobré, prostřední, školnímu řádu nepřiměřené a prospěch jako velmi dobrý, dobrý, prostřední, slabý.
1884 se ruší čtvrtý stupeň z mravů.
1905 Zatímco pro obecné školy zůstává v platnosti dosavadní klasifikace prospěchu, která do té doby platila i pro měšťanské školy (1= velmi dobrý, 2= dobrý, 3= dostatečný, 4= sotva dostatečný, 5=nedostatečný), pro měšťanské školy se zavádí pětistupňové hodnocení prospěchu (1=výborný, 2= chvalitebný, 3= dobrý, 4=dostatečný, 5=nedostatečný), mravy (1=chvalitebné, 2=uspokojivé, 3=zákonné, 4=méně zákonné - to měl náš Karel Poláček, 5=nezákonné); pilnost: 1=vytrvalá, 2=náležitá, 3=dostatečná, 4=nestálá, 5=nepatrná - tato hodnocení měl Karel Poláček.
1937 školní a vyučovací řád pro klasifikaci chování stanovil stupnici tří známek (1=chvalitebné, 2=uspokojivé, 3=neuspokojivé).
1943 zavedena šestistupňová klasifikace prospěchu (1=velmi dobrý, 2=dobrý, 3=uspokojivý,4= dostatečný ,5=sotva dostatečný a 6=nedostatečný) a chování (1=chvalitebné, 2=uspokojivé, 3=méně vyhovující, 4=nevyhovující).
1945 se naše školství vrátilo k pětistupňové stupnici hodnocení prospěchu.
1951 Klasifikační řád předepisoval známky z chování (1=velmi dobré, 2=uspokojivé, 3= méně uspokojivé, 4=neuspokojivé). V 1. pololetí školního roku 1953/4 měl tedy náš žáček šesté třídy na vysvědčení z chování čtyřku, ale na konci roku z chování dvojku…
1963 jej zrušil klasifikační řád. Od té doby je jen trojka z chování.
Podpořte redakci on-line deníku Orlický.net! Klikněte, prosím, na reklamní banner našich inzerentů. Tento zpravodajský portál funguje díky reklamě jako je tato. Děkujeme.
|
|