30.06.2016 16:00
Fletch
Zpravodajství
zajímavosti
Zobrazeno
2755x
|
Sportovní klub Nozomi Dojo (希道場) Hradec Králové www.nozomi.cz se zabývá výukou japonských bojových umění. Oddíl se donedávna věnoval dvěma bojovým uměním – kendo a iaido. Od letošního roku několik členů trénuje i bojové umění džodo, pod vedením senpaje Pavla Tomeše v Hradci Králové a Českém Meziříčí.
V květnu 19.5.-22.5.2016 se konalo 10. otevřené Mistrovství iaido a džodo Polska v Zawierci. Členové Nozomi Dojo Hradec Králové se společně rozhodli, že se této akce zúčastní, aby se zdokonalili a posunuli dál v obou těchto uměních.
O čtyřech dnech strávených na Mistrovství Polska jsem si povídala s Pavlem Tomešem, pro kterého byl závod nejen velkou zkušeností, ale také velkým úspěchem.
Již ve čtvrtek ráno vyrazili s řidičem Luďkem Horáčkem tito členové klubu: Jarmila Rybová, Filip Holík a Pavel Tomeš. Cesta probíhala v pohodě, dorazili do cíle téměř o dvě hodiny dříve, a tak mohli využít krásného rána a posnídat v nádherném místním parku. Během dopoledne ještě dorazil Petr Špalek, posila z Prahy. Společně se všichni ubytovali, převlékli a s očekáváním vstoupili do tělocvičny, která se na čtyři dny stala jejich domovem a zázemím.
Seminářem účastníky provázeli Jock Hopson 7 Dan džodo Kyoshi, Robert Rodriguez 6 Dan džodo Renshi, Andy Watson 6 Dan džodo Renshi, Henry Schubert 5 Dan džodo a Adam Kitkowski 5 Dan Jodo, a to samo o sobě slibovalo velký zážitek.
Mistrovství Polska iaido a nyní i džodo je jednou z nejkvalitnějších akcí ve střední a východní Evropě, obsazená výbornými učiteli, je zde velká konkurence, která je zárukou těch nejlepších sportovních výkonů a zážitků.
Závodů se účastnili závodníci z Polska, Německa, Španělska, Velké Británie, Finska, Slovenska a České republiky.
Poláci patří k nejlepším sportovcům ve východní Evropě v iaido, ale v džodo si vedou také velmi dobře. Všechna sportovní utkání mají pečlivě připravena a je to jedna velká přehlídka úžasných sportovních výkonů.
Pavla Tomeše jsem se zeptala, jaký dojem na něj udělal první seminář a cvičení?
„Byl dlouhý, únavný, ale velmi přínosný. Bez dlouhých řečí nás rozdělili na začátečníky a pokročilé a začalo procvičování kata džodo. Každou chvíli nás učitelé svolali a vysvětlovali nám další a další detaily. Z toho, co jsme uměli, nezůstal kámen na kameni. A tak to šlo až do večera. Rychlá večeře a s očekáváním nového dne spát.“
První den skončil. Účastníci závodů byli sice unavení, ale zároveň nabití energií s očekáváním nového, již mistrovského dne.
Jak se cítí závodník před svým prvním velkým závodem v džodo?
„Ráno jsem se probudil a první, co mi blesklo hlavou, bylo, dnes jsou závody. Moje první závody džodo, a k tomu hned Mistrovství Polska. No, někde začít musím, řekl jsem si a šel se rozcvičit do tělocvičny. První probíhala kategorie týmů. Stál jsem tam a s otevřenou pusou zíral. Systém nastupování na zápasy, jednotlivé souboje, jejich hodnocení….. všechno to pro mě bylo nové. A úroveň cvičení mi vyrazila dech. Byla to nádherná podívaná. V tu chvíli mi došlo, že sám sebe jsem nikdy cvičit neviděl, a vlastně tak netuším, jak na tom ve srovnání s nimi jsem. Trochu mě přepadly obavy, ale rychle jsem je zahnal. Je to první zkušenost, tak přeci nemohu mít velké očekávání. Prostě jsem si to přijel vyzkoušet.“
Jak probíhaly samotné závody?
„Po krátké přestávce měla začít moje kategorie. Podíval jsem se do rozpisu. Čtyřčlenné pooly. Tak to bude těžší, než jsem čekal, pomyslel jsem si. A také mi došlo, že potřebuji na cvičení někoho do dvojice. Moc lidí jsem tu neznal. Narychlo jsem doběhl k polské závodnici Agnieszce Krawczyk a poprosil ji, jestli mi půjde do zápasu dělat Tači. Souhlasila. A zápasy začaly.“
Závody probíhaly v několika kolech: základní kolo, semifinále a finále. Vlastně je to klasický vyřazovací způsob boje. Pavel Tomeš měl za sebou základní skupinu, kterou prošel úplně v klidu a pohodě. Nebo ne?
„Základní skupinu jsem moc nevnímal. Organizace byla plynulá, tak jsem se vždy jen postavil tam, kam mi řekli, odcvičil a nic kolem sebe nevnímal. Po ukončení zápasů základní skupiny ze mě napětí spadlo, odcházel jsem k tribunám a vidím, jak na mě kamarádi radostně gestikuluji. Přišel jsem k nim a Jarmila mi říká: „Bezva, postupuješ jako první ze skupiny, neztratil jsi ani jeden praporek“.
Nyní nezbývalo nic jiného než se soustředit na další zápasy, které Pavla Tomeše dovedly až do konečného vítězství. A to byl určitě ten nejkrásnější pocit. A jaký to byl pocit?
„Než jsem se z toho stihl vzpamatovat, začaly zápasy KO a najednou šlo všechno hrozně rychle. A už tu bylo semifinále. Tak fajn, vypadá to, že medaili mít budu, ale teď jde o stříbro. Zápas začal a ve mně byla malá dušička. Vůbec jsem se nemohl soustředit a podle toho to muselo i vypadat. Alespoň to byl můj pocit. Docvičil jsem a nastala chvilka ticha před výrokem rozhodčích. Dva jedna pro mě. Tak a teď jde o všechno. Jsem ve finále a ve hře je zlatá medaile. Teď prostě ukážu všechno co ve mně je. Nastoupil jsem na finálový zápas. Nadechl jsem se… zavřel oči… a zaznělo hřmotné hadžime. Nevnímám nic kolem sebe a předvádím nejlepší techniku, kterou zvládnu. První kata, druhá, třetí… úklona… A praporky letí nahoru. Tři nula. Je to možný? Pečlivě se ještě jednou rozhlížím po rozhodčích. Ano, je to tak. Mám zlatou medaili a jsem mistr Polska. Po spoustě let české džodo opět přiveze medaili z velkých mezinárodních závodů. A k tomu hned zlatou.“
Na závěr zbývá jen pogratulovat a popřát hodně takových úspěchů.
Poznámka:
Džódó je japonské bojové umění využívající džó - krátkou hůl z tvrdého dřeva. Džódó znamená v japonštině cesta džó. Džó vzniklo jako nástroj profesionálních bojovníků zejména pro boj s katanou. Je ceněno pro extrémní jednoduchost, proměnnou bojovou vzdálenost a množství způsobů, jimiž lze protivníka napadnout.
Existovalo více než 70 škol, z nichž nejstarší (a jedinou dochovanou) je Šintó Musó rjú, pocházející ze 17. století. Slovo Šintó v názvu školy znamená cesta bohů, Musó je vnuknutí či vize a rjú značí myšlenkovou školu, směr, styl. Dvacátý pátý hlavní představitel školy Takadži Šimizu začal používat termín džódó, čímž vyjádřil, že původně bojové umění má sloužit i vyššímu filozofickému účelu.
Délka a rozměry džó závisí na škole, a pohybuje se zhruba mezi 90-150 cm. Džó používané v Šintó Musó rjú má délku 4 šaku 2 sun 1 bu, tj. přibližně 128 cm.
Za zakladatele tohoto umění je považován Musó Gonnosuke Kacujoši, který v roce 1605 zápasil s mistrem meče Mijamotou Musašim. Popis jeho zápasů se předával delší dobu ústně, takže nejde o prokazatelná fakta ale spíše legendu, jejíž různá podání se v detailech liší.
|
|