26.06.2009 09:53
-kr-
Zpravodajství
zajímavosti
Zobrazeno
2711x
|
Lázně Bělohrad - V Lázních Bělohradě vzpomínali na rychnovského rodáka Vratislava Vycpálka – a my v Rychnově si připomeneme i jeho otce. Stalo se tak o minulém víkendu u příležitosti 60. výročí vzniku folklorního souboru písní a tanců Hořeňák na 35. ročníku mezinárodního festivalu písní a tanců Pod Zvičinou.
Vznik tohoto souboru je totiž spojen s rychnovským rodákem a později profesorem pražské Akademie múzických umění Vratislavem Vycpálkem (*30. 7.1892 Rychnov nad Kněžnou, †9. 10. 1962 Praha), hudebním skladatelem, sběratelem a propagátorem lidové písně a folklóru.
Právě Vratislav Vycpálek stál u kolébky Hořeňáku, když kolem sebe soustředil několik mladých lidí z Horní Nové Vsi, později vesnické části Lázní Bělohradu, vtiskl jim do vínku lásku k lidovému tanci, zpěvu a podnítil je k založení souboru. Ti se pak scházeli - původně šest párů, a protože místnost na zkoušky nebyla, nacvičovali a tancovali bez hudby; i kroje byly vypůjčené. Soubor - tehdy se říkalo taneční kroužek - obnovil zvyk staročeského máje, se příležitostně zúčastňoval národopisných slavností, soutěží lidové umělecké tvořivosti, a jak to bývalo, cílevědomější činnost se projevovala před nějakým vystoupením.
A současnost? 40členný Hořeňák včetně 12členné muziky organizoval už 35 ročníků mezinárodních slavnosti písní a tanců "Pod Zvičinou", účastnil se mnoha přehlídek (např. 19krát byl na festivalu "U nás na Náchodsku") a natočil svůj vlastní film. Nejde dost dobře obsáhnout všechna vystoupení, která soubor měl, ani nejdou uvést všechny diplomy a čestná uznání. V sedmi souborových kronikách jsou záznamy o 2663 vystoupeních do konce roku 2008, do zahraničí vycestoval Hořeňák 70krát. Hořeňák kromě toho, že je držitelem státních vyznamenání "Za vynikající práci" a „Za zásluhy o výstavbu", má však také diplom České mírové rady, cenu České hudební společnosti, Čestné uznání za reprezentaci na XIII. ročníku světového festivalu v Kanadě od C.I.O.E.F.F. a I.O.F. Hořeňák se podílel na vydání tří knih – „Hudci, milí hudci“, „České lidové kroje“ (1995) a „Turistické perly“ (2000).
Z hlediska rychnovského doplňme: Pamětní deska Josefu Vycpálkovi je na nároží základní umělecké školy a busta Vratislava Vycpálka na rychnovském symbolickém Slavíně mezi kostelem nejsvětější Trojice a starou zvonicí. Doplňme, že měl za manželku dceru rychnovského rodáka Otmara Vaňorného, vynikajícího překladatele z řečtiny a latiny; právě ona tam byla – už stařičká - přítomna slavnostního odhalení Vycpálkovy busty.
Když hovoříme o Vratislavu Vycpálkovi, nemůžeme nevzpomenout jeho otce Josefa Vycpálka (1847-1922), profesora piaristického gymnázia v Rychnově nad Kněžnou, kolowratský zámecký archivář, zakladatel tancepisu a sběratele lidových tanců – ten díky zručnému stenografování a kategorizaci kroků totiž dokázal zachytit taneční pohyb dopodrobna slovem a zahájil tak novou epochu v dokumentaci lidových tanců. Pro Národopisnou výstavu českoslovanskou v roce 1895 pořídil obsáhlý seznam lidových tanců a za účast na ní byl perzekuován. Od roku 1947 nese jeho jméno nese pražský Soubor písní a tanců Josefa Vycpálka.
A další spojitost (tady čerpáme z DVD průvodce Rychnovem, ostatně jeho autor vydal publikaci k výročí Hořeňáku): Ivanská skála byla jedním z příhodných míst, kde nacházeli svůj úkryt nekatolíci v dobách protireformace; připomíná to i nápis na skále: V této samotě čeští bratři za krutých pronásledování nalezli útulek poslední. Slzami předků zroseno jsouc, toto místo udiž každému věrnému Čechu posvátno. Autorem těchto slov byl Josef Vycpálek (1847–1922). Připomeňme z jeho životopisu, že pod jeho vedením se v hostinci U Labutě v Rychnově nad Kněžnou 16. září 1882 uskutečnilo jedno z prvních představení Prodané nevěsty na českém venkově; za klavírního doprovodu zpívali tehdy místní ochotníci, jen v roli Mařenky vystoupila routinovaná primadona inšprucké opery slečna Božena RUBEŠOVÁ. Ostatně taky z našeho kraje.
A kdo má rád literaturu, pak tedy s Josefem Vycpálkem se setkáme v zapomenuté knížce Stanislava Jarkovského (to přece byl později slavný Stanislav Guth-Jarkovský) Cesta ještě nezarostla v hospodě U Kunců [na jejím místě je nyní vietnamské bistro pod Starým náměstím]. V ní se jmenuje Vyhnálek a přišel na setkání po letech mezi své první maturanty z češtiny: „Před osmadvaceti lety sem přišel jako mladý supplent, z prvních professorů světských, když gymnasium jakožto piaristské bylo zrušeno, a téhle oktávy byl v primě třídním… On to byl, který v nich pěstoval símě lásky k vlasti, on uvedl Jezberu na pole literární, on učil „své hochy“ práci a povinnosti, když pater Anselmus pro „soukromé záležitosti“ toho dbáti nemohl, on jim radil v těžkostech a jich se ujímal, k němu lnuli doposud všichni, jako by jejich táta byl. Přávali mu k svátku, a nebylo snad jediného, se kterým by nebyl dosud ve spojení přátelském… Ten rok po oktávě [1894] byl pak odtud přesazen do Čech jižních [do Tábora ], ale nebylo to poprvé, co od těch dob zavítal sem.“ Že tu je jmenován Vyhnálek, už víme, ostatně řeka Kněžna tu je Hraběnka…
|
|