10.06.2016 13:38
(vac)
Zpravodajství
volný čas
Zobrazeno
3670x
|
V pátek 3. června se v prostorách Hudečkovy galerie v Častolovicích uskutečnila zajímavá beseda na téma Působení malířů otce a syna Hudečkových a sochaře Ladislava Beneše v Častolovicích. Besedu za podpory městyse Častolovice uspořádal Spolek přátel Častolovic.
Akce se konala v rámci doprovodného programu rozsáhlé výstavy obrazů a soch s názvem Hudečkovy Častolovice, která od 4.6. do 3.7.2016 probíhá souběžně na několika místech v Častolovicích. S účastníky besedy na výše uvedené téma diskutovali doc. RNDr. Otakar Jelínek, Csc. a jeho sestry paní Libuše Soukupová a paní Marie Hůlová. Role moderátorky se po úvodním slovu předsedy spolku pana Jiřího Václavíka výborně zhostila Mgr. Jana Albrechtová.
Mistra Antonína Hudečka zažili přednášející jen z vyprávění svých rodičů, spoluobčanů a malířových přátel. S jeho synem Jiřím se běžně už potkávali a přátelili, ale asi největší přátelské pouto, jak ze zajímavého a nesmírně procítěného vyprávění následně vyplynulo, pojilo zejména docenta Jelínka se sochařem Ladislavem Benešem, jehož 60. výročí úmrtí si letos připomínáme. Ladislav Beneš toužil být úspěšný jako Michelangelo, řízením osudu zemřel nedoceněn a odvržen.
Na základě zklamání z účastí v uměleckých soutěžích se rozhodl opustit Prahu a roku 1930 odešel na venkov do Častolovic do vily čp. 226, což bylo letní sídlo přítele a význačného českého malíře Mistra Antonína Hudečka. Zde hledal a možná i trochu našel klid. Jeho ženou se stala Mariana Vorlová, matka dvou synů, z nichž mladší Jiří byl prohlášen za vlastního syna Antonína Hudečka.
V průběhu druhé světové války byla Mariana Benešová dosazeným správcem sternberského zámku a svým krajanem (Rakušanem Kotkem) několikrát pozvána k účasti na pořádaných akcích. Její prvorozený syn Jaroslav Vorel vstupuje do německé armády a aktivně se účastní bojů na východní frontě. Oproti tomu ve stejném období vytváří Ladislav Beneš plastiku vojevůdce asyrského krále Nabukadnésara - Holofernese a protektorátního prezidenta Emila Háchy. Obě díla, pak byla z nepochopení umělcovy myšlenky a skutečného záměru, použita jako důkazní materiály u soudu. Rachitická postava muže (aktu) s obličejem Adolfa Hitlera a nadměrně velkou přilbou, držící v ruce uťatou hlavu, není zcela jistě symbolem vítězství Říše, jak bylo soudu mylně interpretováno, ani busta Emila Háchy umístěná při procesu chybně na postavci, původně určená na zem se zakončeními nápadně připomínajícími lidské lejno, rozhodně neopěvovala historickou osobnost, tehdy označenou za zrádce národa.
Ladislav Beneš byl odsouzen k sedmi letům těžkého žaláře do věznice Mírov. Až v roce 1952 se s podlomeným zdravím a tuberkulosou vrátil z vězení zpět do Častolovic. Po dobu umělcovy nepřítomnosti byl bohužel častolovický ateliér několikrát vykraden, přičemž z něj zmizely, kromě uměleckých děl, i veškeré sochařské pomůcky, které si pak sochař musel znovu pořizovat. Ironií osudu je pak zvláště skutečnost, že s pomůckami a uměleckými díly zmizely i Benešovy deníky a zápisky, které by byly schopny jednoznačně prokázat umělcovu nevinu.
Po návratu z vězení byla osobnost Ladislava Beneše v Častolovicích, až na pár výjimek a přátel, vnímána velice komplikovaně a odtažitě. Teprve později se veřejné mínění spoluobčanů otáčí na umělcovu stranu. Ladislav Beneš dožil v ústranní v nevytápěném zahradním ateliéru, zdobeném asyrskými reliéfy. Nedostatek peněz ho často přivádí k tomu, že za drobné služby platí svým dílem nebo portrétuje lidi ze sousedství.
Z děl Ladislava Beneše, která se nachází přímo v Častolovicích, jmenujme následující: busta Antonína Hudečka, umístěná jednak na místním hřbitově, jednak v Hudečkově galerii, několik soch na zahradě vilky čp. 226 a divadelní maska nad jevištěm sálu U Lva.
V blízkém okolí nalezneme jeho díla v Orlické galerii v Rychnově nad Kněžnou a na ličenském mlýně je instalována pamětní deska humanistického badatele Antonína Truhláře, tamějšího rodáka. Ladislav Beneš je autorem návrhu a modelu, který z bronzu odlil Franta Anýž v Praze.
Ladislav Beneš zemřel 6.10.1956 ve svém ateliéru v Častolovicích. Podorlické městečko se nakonec stalo i místem sochařova posledního odpočinku. Je pochován na zdejším hřbitově v rodinné hrobce.
Sochaře Ladislava Beneše lze bezesporu řadit mezi nejvýznamnější umělce své generace. Jeho díla byla vystavována v Kolíně nad Rýnem, Záhřebu, Bělehradě, Lublani, Mnichově, Vídni. V Čechách byl a je doposud neprávem opomíjen. Zasloužil by si jistě více naší pozornosti, už proto, že šlo podle dosud žijících pamětníků o člověka charakterního, citlivého a lidsky upřímného. Osobnost Ladislava Beneše, člověka vynikajících kvalit a umělce evropské úrovně, by měla být konečně správně pochopena, ne-li společensky rehabilitována.
|
|