Ulice se topí v záplavě květin, chvojí a státních praporů, přesně jak to v onom dojemném provolání žádal pan starosta František Holoubek, když nabádal, ať není domu bez výzdoby. Dovolte mi, jakožto vašemu zpravodaji, který měl tu nevýslovnou čest být přímo v onom slavném průvodu s notesem a tužkou v ruce, přenést vás v čase zpět do chvíle, kdy se otevřený automobil s „tatíčkem“ vynořil od Solnice a davy nadšením zaburácely.

Víte, kdo všechno tvořil onu slavnou družinu, která pana prezidenta na cestě po severovýchodních Čechách doprovázela? Pan president T. G. Masaryk seděl až ve čtvrtém voze kolon, prozíravě v otevřeném automobilu, aby na něj všichni občané dobře viděli. Po jeho boku však nechyběly další pilíře naší státnosti: pan ministr zahraničí Edvard Beneš, prezidentův syn Jan Masaryk, ministr železnic Jan Říha či generál Viktor Hoppe.

U nemocnice na ně navíc čekala čestná stráž našich hrdinných legionářů, sokolů i hasičů. A neskromně dodávám, že v průvodu se tísnila i naše dokumentaristická chasa – kameraman, fotograf a novináři, abychom tuto slávu zachovali pro budoucí generace. O pohodlí vzácné návštěvy se pak na zámku postaral sám hudební skladatel Bohuslav Kolowrat.

Jak jsem slíbil, nahlédneme do mých redaktorských poznámek pěkně popořádku, abyste měli představu, jakým tempem ten slavný třináctý červenec ubíhal. A věřte mi, pan president T. G. Masaryk nezahálel ani minutu a my, lidé od novin, jsme za jeho automobilem s notýsky v ruce doslova běhali! Pojďme si ten pečlivě připravený harmonogram projít minutu po minutě, abyste na vlastní kůži pocítili, jaké neobyčejné pocty a pozornosti se našim ulicím v ten letní den dostalo.

Jistě vás zajímá, jak přesně měl pan starosta František Holoubek s pořádajícím výborem celou anabázi naplánovanou. Harmonogram to byl vskutku mistrovský! Započal v 11.50 hodin, kdy prezidenta přivítaly první špalíry. Zámek posloužil jako tiché útočiště hned dvakrát – nejprve pro krátký odpočinek po uvítání na náměstí a podruhé pro načerpání sil po slavnostním obědě v Národním domě. Důležité bylo i upozornění pana starosty ohledně rozmarů počasí. Rozsáhlá odpolední projížďka širším centrem (přes Komenského, Havlíčkovu, Palackého a Smrtkovu třídu směrem na Slemeno a Synkov) se měla uskutečnit pouze „za příznivého počasí“. Definitivní odjezd z Rychnova byl pak stanoven na 17.25 hodin, s moudrým starostenským podotknutím, že kolona může vyrazit i o poznání dříve.

Abyste plně nasáli onu neopakovatelnou atmosféru mladé první republiky, bedlivě si prohlédněte zachované dobové fotografie. Všimněte si vzorně nastoupené krojované mládeže a sokolů pod honosnou slavobránou s iniciálami před kolowratským zámkem. A rozhodně nevynechejte ani vzácný moment tichého rozhovoru dvou elegánů v kloboucích na Starém náměstí (prezident Tomáš G. Masaryk v bílém obleku vlevo). Na posledním snímku vidíte onen majestátní průjezd prezidentova otevřeného vozu úzkou rychnovskou uličkou, jež je překlenuta nádhernými girlandami a lemována nadšenými občany. Tyto střípky zamrzlého času vypovídají o náladě onoho letního dne mnohem víc než tisíc mých novinářských slov!

Až se v těchto dnech vydáte na nedělní procházku naším městem, zkuste si tu „presidentskou“ trasu projít hezky krok za krokem. Začněte v místech, kde davy čekaly příjezd od Solnice, projděte Panskou ulicí k zámku a představte si ten úžasný ruch, vůni květin a třepotající se prapory! A malá rada starého reportéra: zastavte se na chvíli u Národního domu. Tam se tehdy ve dvoraně servíroval oběd, o kterém si naši místní gurmáni šuškali ještě dlouhé týdny poté. Zkuste alespoň na okamžik zaslechnout ten dávný cinkot číší!

Stylizovaný text je fiktivní a vznikl na základě podkladů z DVD Josefa Kráma Průvodce Rychnovem nad Kněžnou