Člověk s Alzheimerovou chorobou neztrácí svou minulost najednou. Stále v sobě nese své zkušenosti, vztahy, zvyky, radosti, obavy i životní role, přestože je už nemusí dokázat pojmenovat nebo zasadit do současnosti.

Právě proto je znalost jeho životního příběhu při péči tak důležitá.

Chování, které nám na první pohled připadá nesrozumitelné, může mít v životní historii člověka svůj význam. Klient může chtít „jít domů“, přestože doma právě je. Může hledat rodiče, kteří již dávno nežijí, připravovat se do zaměstnání, odmítat určitou činnost nebo být v konkrétní situaci neklidný. To, co z pohledu přítomnosti nedává smysl, může být z pohledu jeho minulosti naprosto pochopitelné.

Biografie proto není jen soupisem údajů o tom, kde člověk žil a pracoval. Zajímají nás lidé, kteří pro něj byli důležití, rodinné vztahy, povolání, každodenní rituály, záliby, významná místa, hudba, kterou měl rád, jídlo, které znal z domova, ale také události, které pro něj mohly být těžké.

Díky těmto informacím můžeme lépe pochopit proč klient určitým způsobem reaguje, co mu přináší pocit bezpečí, co v něm může vyvolávat úzkost a jak s ním komunikovat způsobem, který respektuje jeho vlastní svět.

Velkou roli zde mají také rodina a blízcí. Právě oni mohou pracovníkům předat drobnosti, které ve zdravotní či sociální dokumentaci nenajdeme – jak člověk celý život vstával, čím se rád zabýval, jak oslovoval své blízké, na co byl hrdý nebo co pro něj znamenalo „být doma“.

Nejde o to člověka za každou cenu vracet do naší reality. Jde o to porozumět realitě, ve které se právě nachází on.

Práce s biografií nám umožňuje vidět za diagnózou konkrétního člověka. A čím lépe známe jeho příběh, tím citlivěji můžeme reagovat na jeho současné potřeby.

Každý příběh má smysl. A někdy právě minulost poskytne klíč k tomu, co se děje dnes.

Přednášky jsu realizovány v rámci projektu Rozvoj regionálního partnerství v sociální oblasti na území obcí Královéhradeckého kraje IV, spolufinancovaném Evropskou unií.