Takhle přesně to uděl i mladý vysokoškolák, který je hlavním aktérem celého příběhu. Když chtěl odemknout vchodové dveře domu a vrátit se zpět zjistil, že omylem vzal úplně jiné klíče než ty, co potřeboval. K jeho smůle byl poslední, kdo ve studentském bytě zůstal. Spolubydlící byl už dávno na cestě domů do Brna. Zkoušel se dostat domů vlastními silami, ale bez výsledně. Chodil ulicemi, jestli nepotká alespoň někoho známého, štěstí mu ale i nadále nepřálo. Neměl u sebe telefon a kdo ví proč ho nenapadlo požádat o pomoc kolemjdoucí. Mladík vydržel chodit Pardubicemi až do pozdních nočních hodin, když mu naštěstí do oka svitlo světlo služebny městské policie. Již velmi unavený a zoufalý student se obrátil na strážníky, kteří se ho ujali a nabídli pomoc specializované firmy na otvírání bytu. Ale znáte to. Studenti jsou skoro pořád bez finančních prostředků a otevření bytu je poměrně drahá záležitost. Od toho jsou tady ale maminky, které jsou připraveny vždy pomoci bez ohledu na vzdálenost. Protože mladík si číslo na mamku pamatoval, strážníci mu umožnili, aby se sní spojil. Záchranná akce odstartovala. Maminka pohotově zajistila telefon na spolubydlícího v Brně a ten byl ochotný své klíče poslat do Pardubic. Naštěstí studenti dopravní fakulty mají spolužáky všude, i na železnici, takže se podařilo zajistit předání klíčů vlakovým spojem z Brna do Pardubic. Klíče dorazily za pár hodin do těch správných rukou, což bychom v případě přepravy po pekelné dálnici D1 napsat nemohli. Konec dobrý, všechno dobré.