Zde však šlo o světelnou křižovatku u hlavního nádraží a podle oznamovatelky byla labuť patrně zraněná, protože před auty ani autobusy nemůže vzlétnout nebo odejít. Hlídka tedy vyjela zkontrolovat, která labuť před nádražím usměrňuje dopravu. Žádného ptáka však v širém okolí nenašli. I to se stane. Jenže paní za chvíli volala znovu. Opět se dívá z okna a opět vidí labutí příběh. Ale ať na operačním středisku točí strážníci kamerami sebevíc, labuť nikde. Hlídka tedy vyjela znovu na místo a opět nikde nikdo. Prázdná ulice jak od Petra Muka v Oceánu blahé paměti. Strážník se tedy telefonicky spojil s oznamovatelkou a chvíli byl na pochybách, zda má halucinace on, nebo paní na druhém konci tohoto spojení. Žena mu do telefonu tvrdila, že jej sleduje z okna a on přece stojí hned vedle zraněné labutě, kterou právě objíždí troubící autobus. Vzhledem k tomu, že strážník stál na ulici sám a neviděl ani labuť, ani autobus, zhodnotil sobě situaci tak, že tento případ není pro městskou policii, ale patrně už pro jiného specialistu. Opatrně se proto ženy zeptal na její zdravotní stav a dostalo se mu ujištění, že její zdravotní stav je i přes věk 82 let skvělý. Po tomto ujištění strážník několikrát vlídně ubezpečil seniorku, že vše je opravdu v naprostém pořádku, labuť není zraněna. Nato žena strážníkům hezky poděkovala a šla spát. I takové případy se někdy stanou. Možná i my sami někdy za pár let budeme vidět věci, které nejsou, to je prostě věk. Strážníci na operačním středisku to vzali sportovně, protože tohle určitě nebylo žádné zlomyslné volání, kterým někteří jedinci zatěžují tísňové linky. I tady se přes značné obtíže nakonec podařilo ženě se vzniklou situací pomoci. Stačí někdy vlídné slovo.