Neděle 21. 7. byla vyhrazena pro výlet do hlavního města Litvy – Vilniusu. Nasnídali jsme se nezvykle brzy, už v 7:30, nasedli do autobusu a vydali se na cestu. Krajina v Litvě je celkem fádní, proto všichni hned usnuli a za necelé 2 hodiny jsme už projížděli předměstím Vilniusu. V plánu byla prohlídka národního muzea. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavostí o historii Litvy i minulých státních útvarů, které se na jejím dnešním území nacházely. Dokonce jsme si mohli prohlédnout i uniformy Napoleonovy armády, která zde měla základnu při tažení do Ruska. Po návštěvě nákupního centra, vynucené špatným počasím, jsme se vrátili do historického centra, kde jsme byli rozděleni do šesti skupin. Každá skupinka vyfasovala jednorázový fotoaparát a naším úkolem bylo udělat dvacet fotografií na nejzajímavějších místech města. Krása litevské metropole si v ničem nezadá s ostatními evropskými městy. A jako bonus zde ani nebylo tolik turistů. V pondělí se toho tolik nedělo. Dopoledne pracovní skupiny, po obědě také a dokonce jsme měli i dost volného času. Německá skupina například vyrazila do lanového parku. My jsme však volno využili na doladění našeho národního večera, který nás čekal již další den. Večer si svou prezentaci odbyli Slováci, nutno podotknout, že půlhodinová směsice národních a moderních tanců, takřka bez mluveného slova, nenaplnila naše očekávání. A v úterý došlo i na nás. Dopolední pracovní skupiny jsme prolétli jen letem světem a po obědě začali s přípravami na náš národní večer. Naštěstí jsme nebyli v žádném stresu, přestože ostatní účastníci kempu nám stále říkali, jak jsou na nás zvědaví a že doufají, že to bude zábava. Náš program, který začal přesně podle plánu, se od ostatních večerů trochu lišil. Po krátkém vystoupení Vojty Hájka, který zahrál na klarinet a tanečním vystoupení ostatních, dostal každý stát mapu hotelu se zakreslenými kontrolami, které musí najít. Na každém stanovišti museli splnit nějaký úkol, jako například naučit se českou lidovou písničku nebo zatancovat polku. Zároveň se také dozvěděli něco o jednotlivých regionech ČR. Svou speciální skupinku měli i vedoucí, které jsme naučili zahrát malé představení o hornících, kteří dali výpověď v dolech a vydali se do Olomouce, kde po ochutnání syrečků dospěli k názoru, že bylo lepší kutat v Ostravě uhlí. Nácvik byl spojen s ochutnávkou Becherovky, díky čemuž se jim to velice líbilo. Nakonec jsme se všichni sešli v sále restaurace, kde jednotlivé skupinky prezentovali ostatním, co se na jednotlivých stanovištích dozvěděli. Ne všichni totiž měli stejná stanoviště, proto o jednom regionu věděli vždy jen účastníci z jednoho státu. Po skvělém hereckém výkonu vedoucích jsme náš večer ukončili, ale bouřící publikum si vynutilo ještě bonus. Byl to taneček mužské části naší skupiny (nahoře bez) na písničku Svaz českých bohémů od skupiny Wohnout. Nakonec se k nám přidala i velká většina ostatních a s posledním tóny přišel i definitivní konec našeho večera.