Jsou zde pozoruhodné ženské portréty a akty, ve vitríně překvapí kolekce africké skulptury. V grafickém kabinetu najdou návštěvníci především pastely a uměleckořemeslnou tvorbu - keramiku, hračky a užité umění z 50. let. Podstatnou část výstavy tvoří zápůjčky z bohaté kolekce Vlastivědného muzea Dobruška, svými sbírkami se také představuje Nadace Věry Jičínské a na výstavě najdeme i obrazy ze soukromých sbírek, které jsou objevné a unikátní, neboť většina z nich byla naposledy k vidění ve 30. letech na pařížských salonech. Z těchto zápůjček je jistě nesmírně zajímavý dětský sochařský portrét dcery Věry Jičínské, paní Dany Laichterové, dnes Gornerové, od Marty Jiráskové, který sochařka vytvořila na přání své dlouholeté přítelkyně v polovině 40. let. Podobizna je vystavena společně s podobiznou Věry Jičínské od téže autorky. Tento portrét však vznikl ještě na začátku pobytu obou umělkyň v Paříži v roce 1924. Po umělecké průpravě v Praze a Mnichově začala psát Věra Jičínská novou, zásadní kapitolu na podzim roku 1923 v Paříži. Své malířské školení zahájila na malířských kurzech Othona Friesze na L‘Académie de la Grande Chaumierea a u Ferdinanda Legéra. Počátkem roku 1925 přestupuje na Académie André Lhote. Proto dnešní výstavu otvírají obrazy malované z okna jejího legendárního pařížského ateliéru v Rue Fondary, kde se později usadil její celoživotní přítel, malíř Jan Zrzavý. Zaujetí krajinou Bretaně, kam poprvé přicestovala s přítelkyní Ursulou Hobhousovou v roce 1926 a kam se o několik let později vrátila malovat s Janem Zrzavým (Camaret) dokládá několik pozoruhodných pláten, které již dříve ocenila řada historiků umění jejich vřazením do výstavních projektů, věnovaných tématu Francie a jejího vlivu na naše umění 20. století. Na mladou adeptku umění působilo za pařížského pobytu mnoho inspiračních zdrojů, jimiž byla tehdejší Mekka umění přesycena. Mezi jinými kubismus a další aktuální umělecké směry, stejně jako výrazné malířské individuality. Jistou roli v tvůrčích podnětech sehrálo ve 20. letech módní africké umění, především totemické dřevořezby a skulptury idolů, démonů a rituálních masek, které Jičínská v Paříži sbírala a které se dochovaly v daru Prokopa Laichtera dobrušskému muzeu. Silný byl i vliv malířčiných profesorů, patrný zejména ze školních kreseb podle modelu, kde v ateliéru mnohdy pózovaly začínajícím umělcům modely exotického původu. Toto období na výstavě zastupují unikátní portréty a akty dívek z francouzských kolonií, ve kterých autorka pokračovala i mimo rámec školy. V pozdější kolekci aktů z konce 20. let je cítit úsilí překonat vliv předchozích školení a hledat vlastní výtvarný jazyk. Někteří badatelé nacházejí v obrazech z tohoto období stopy vlivu italského malíře a sochaře Amadea Modiglianiho, jehož tvorba se předčasně uzavřela v Paříži roku 1920. Pozoruhodné rozpětí, co do výtvarných technik, ale i témat, je patrné v souboru, který je instalován v grafickém kabinetu. Početné, soustředěné studium modelu (Lydia Wisiak) a zachycení podoby slavné slovinské tanečnice v pastelu, kresbě úhlem nebo oleji dokládá systematickou a pečlivou práci, které se malířka věnovala několik let. Od počátku 30. let minulého století se Věra Jičínská zabydluje v Praze. Střídavě dojíždí do Brna k sestře, ale pravidelně také do východních Čech - do Dobrušky, kde s rodinou velmi ráda tráví letní měsíce. Od roku 1946 též v srdci Orlických hor, v horské vesničce Říčky, kde na chalupě pilně tvoří a maluje. Je tomu tak až do její smrti v roce 1961. V pozdním období, do jisté míry také z existenčních důvodů, výtvarnici zaujala krása užité keramiky a drobné plastiky, kterým se s velkým zaujetím věnovala. Experimenty s dekorem, glazurami a dalšími postupy při zdobení keramiky jsou nejen překvapivé, ale jsou také potvrzením malířčina univerzálního nadání. Vystavený soubor soustružených malovaných hraček, nemalou měrou ovlivněných lidovým uměním a kulturou nejen českou a moravskou, ale i slovenskou (v letech 1933 a 1934 podnikla Jičínská s manželem Prokopem Laichterem bohatě zdokumentované cesty po Slovensku), opět potvrzuje neobvyklou šíři a všestrannost jejího talentu. Výstava Věry Jičínské je v Orlické galerii přístupna do 13. září, návštěvníky jistě potěší, že po celou dobu svého trvání je přístupna všechny dny v týdnu včetně pondělí.