Jak dlouho jste hledal odpověď na otázku, zda letošní mítink vůbec uspořádat? Definitivní rozhodnutí padlo až koncem května, kdy jsme si s generálním ředitelem společnosti Rieter CZ Janem Lustykem řekli, že do toho půjdeme. Nejen sportovní svět se po koronavirové pandemii pomalu vracel k normálu, přesto jsme se mítink rozhodli uspořádat raději ještě o dva týdny později. To, že se nakonec uskutečnil, považuji za menší zázrak. Rád bych poděkoval všem partnerům, kteří mítink podpořili. Závody přesto měly výbornou sportovní úroveň, znovu se na nich představili medailisté z olympijských her, světových a evropských šampionátů. Ano, jsem rád, že v Ústí nad Orlicí po roce opět závodili například oštěpařky a oštěpaři Bára Špotáková, Zuzana Hejnová, Vítězslav Veselý, Petr Frydrych a Jaroslav Jílek. Nechyběli nejlepší čeští sprinteři, Jan Veleba a Zdeněk Stromšík s Dominikem Záleským. Svůj talent potvrdila sprinterka Nikola Bendová, ale také běžci Martina Hofmanová s Matějem Krskem. Výbornou úroveň měl závod mužů na 800 metrů. Nebýt zranění, mohla být účast českých atletických hvězd ještě širší. To je pravda. Na podmínkách jsem byl domluven s manažery dalších výborných závodníků, například koulaře Tomáše Staňka, běžce Pavla Masláka, skokana do dálky Radka Jušky a běžkyní Lady Vondrové. Všichni čtyři se bohužel zranili. Na druhé straně se na mítinku představili výborní atleti ze Spojených států amerických a Velké Británie. I když jejich cesta na náš mítink nebyla zrovna přímočará, jménu a úrovni mítinku jejich přítomnost prospěla. Každý, koho zajímá atletika, zřejmě ví, kdo je sprinter Mike Rodgers. Je mu sice pětatřicet a osobní rekord 9,85 zaběhl před několika lety, ale ještě v loňském roce byl na mistrovství světa členem zlaté americké štafety na 4×100 metrů! Na světových šampionátech získal tenhle štafetový specialista další dvě stříbrné medaile a před deseti lety doběhl na halovém mistrovství světa druhý na šedesátce. Skvělé jméno má sprinter Richard Kilty s osobním rekordem 10,01. Halový mistr světa a trojnásobný halový mistr Evropy byl vloni na světovém šampionátu členem stříbrné britské štafety na 4×100 metrů. Řada atletů a atletek si pochvalovala atmosféru a diváckou kulisu letošního mítinku, to vám asi udělalo radost, že? Diváků letos přišlo o něco méně než vloni, bylo jich kolem sedmi stovek, ale byli výborní. Jsem rád, že se mítink líbil českým i zahraničním závodníkům. Někteří to řekli při krátkých rozhovorech s moderátory ještě na stadionu. Jiní, jako například vítěz osmistovky Lukáš Hodboď, poslali pár hodin po skončení mítinku děkovnou esemesku. Lze říci, že se podařilo dosáhnout maxima a že pozitivní dojmy převažují? V kontextu doby, přesněji toho, co se letos na celém světě odehrávalo, jsme asi dosáhli maxima možného. Pozitiva převažují, některé věci v technickém zajištění mítinku se však musí výrazně zlepšit. Musím přiznat, že mne zlobí ještě jiná věc. Nechápu, proč se někteří diváci u vstupu na stadion diví, že mají platit vstupné. Za pouhých 80 korun se mohou tři hodiny dívat na kvalitní atletiku, na hvězdy, které získaly medaile na největších soutěžích, a některým se zdá osmdesát korun moc. Kdyby věděli, kolik peněz musí pořadatel vyplatit na startovném, tak by jim, jak se říká, spadla čelist. A to pomíjím fakt, že deset diváků, na které se usmálo štěstí, mohlo ve vstupenkové tombole vyhrát zajímavé věcné ceny, včetně bezplatného víkendového pronájmu osobního vozu Renault. Dokážete říct, jak bude vypadat Rieter mítink v roce 2021? Spíše, jak by mohl vypadat, když se celý svět vrátí do normálu. Důležité bude zvolit vhodný termín mítinku. Ještě důležitější je zajištění finančních zdrojů. Jestli si někdo myslí, že kvalitní čeští a zahraniční atleti přijedou závodit do Ústí nad Orlicí proto, aby tady viděli rozhlednu, náměstí a další městské zajímavosti, tak je naivní. Dnešní vrcholový sport je o něčem jiném. To je realita.