A jsou jimi Milan Bartoš a Jaroslav Plucha ze Dvora Králové nad Labem – za výrobu tiskařských forem na modrotisk a Jana Štefková z Merklovic u Vamberka – za obor tradiční vamberecká mnohopárová a pásková krajka. Česká republika tímto oceněním navázala na projekt UNESCO „Žijící lidské poklady“, jehož cílem je zachovat tradiční řemesla pro budoucí generaci. Do příprav jednotlivých nominací se zapojilo Regionální pracoviště pro tradiční lidovou kulturu při Muzeu východních Čech v Hradci Králové, Městské muzeum ve Dvoře Králové nad Labem a Muzeum krajky Vamberk. V průběhu 19. století vznikaly téměř v každém městě v českých zemích modrotiskové dílny. Největší produkce se však soustředila do několika center, kam se řadila i oblast severovýchodních Čech. Dílny se soustředily zejména na výrobu lidových oděvů, modrotisk se využíval rovněž v interiéru, například na ubrusy nebo povlečení. V 2. polovině 19. století ručním modrotiskovým dílnám začaly konkurovat textilní továrny využívající přímý tisk. Výroba modrotisku nebyla schopná s nimi držet krok. Udržela se jen ve venkovském prostředí na Moravě, kde tvořil modrotisk součást kroje. Jednotlivé dílny byly postupně zavírány. Svůj podíl na situaci měly také obě světové války. Na počátku padesátých let 20. století se modrotisková výroba obnovila i zásluhou organizace pro ochranu a rozvoj lidové výroby Ústředí lidové umělecké výroby. Prostřednictvím dílen Jochových ze Strážnice, Danzingerových z Olešnice na Moravě a krátce Jiřiny Prouzové z Moravské Třebové mohla mnohaletá tradice výroby modrotisku pokračovat. Po zrušení ÚLUV se zbylé dvě dílny osamostatnily a fungují dodnes. Jedinečnost modrotiskové výroby ocenilo Ministerstvo kultury České republiky zápisem technologie výroby modrotisku na národní seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky v roce 2014. Umění evropského modrotisku bylo v roce 2018 zapsáno na reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví UNESCO. „Výroba forem je pro modrotisk zásadní. Milan Bartoš s Jaroslavem Pluchou jsou posledními formíry, kteří dokáží modrotiskové formy nejen opravit, ale i vyrobit nové. Na jejich výrobě spolupracují nejen se zmíněnými modrotiskovými dílnami, ale i se současnými skvělými výtvarníky a návrháři, s Petrou Gupta Valentovou nebo se Zuzanou Osako“, vysvětluje etnografka Muzea východních Čech v Hradci Králové Martina Vlčková, která je zároveň odborným garantem Regionálního pracoviště pro tradiční lidovou kulturu Královéhradeckého kraje a dodává: „Jejich práce je naprosto zásadní pro kvalitní pokračování modrotisku tak, jak jej známe a obdivujeme. Za svoji trpělivou a profesionální práci byl Milan Bartoš i Jaroslav Plucha v roce 2015 ocenění krajskou cenou Královéhradeckého kraje Zlatý kolovrat.“ Vamberecko je s paličkovaním krajek spjato kontinuálně téměř čtyři sta let. Znalost paličkování do Vamberka přinesla Magdalena Grambová, manželka císařského plukovníka Kašpara Gramba, jemuž vamberecké panství připadlo po třicetileté válce, a začala s organizovanou výrobou krajek západoevropského stylu. Největšího vrcholu dosáhlo krajkářství na Vamberecku v 19. století, kdy se mu věnovaly takřka celé rodiny od malých dětí, přes jejich rodiče až po prarodiče. K předávání tradice docházelo generačně a stalo se nedílnou součástí každodenního života. V roce 1889 byla ve Vamberku založena krajkářská škola, která pomohla udržet a rozvíjet vysokou úroveň místní znalosti paličkování. S nepřerušenou tradicí zde působí dodnes. Na udržení tradice mělo také vliv založení specializovaného muzea, Muzeum krajky ve Vamberku, ale i činnost družstva Vamberecká krajka Vamberk. Pozitivně působí i zapojení města Vamberk, které je každoročním pořadatelem Krajkářských slavností, resp. Mezinárodního setkání krajkářek a spolupořadatelem prestižní přehlídky Bienále české krajky. V roce 2017 byla na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Královéhradeckého kraje zapsána „Tradice generačního předávání krajkářství na Vamberecku“. O dva roky později byla tato tradice zapsána na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky. V rámci této nominace byla krajkářka Jana Štefková zařazena a uvedena jako jeden z hlavních nositelů statku. „Díky své celoživotní zkušenosti, mimořádné řemeslné zručnosti a precizní znalosti technologie výroby paličkované krajky spojuje ve své tvorbě tradiční výrobní postupy se současnou estetikou a udržuje tradici vambereckého krajkářství stále živou. Rada Královéhradeckého kraje udělila Janě Štefkové již v roce 2005 krajské ocenění Zlatý kolovrat,“ uzavírá Martina Vlčková. Z Královéhradeckého kraje byli v minulých letech oceněni titulem Nositel tradice lidových řemesel Ing. Oldřich Kvapil z Hořic v Podkrkonoší za obor řezba reliéfních forem na perník (2003) a Ing. Josef Komárek za obor řezba králických figurek a betlémů (2015).