Co přesně děláš? Zrovna jedu na Slezské Předměstí za jednou starší paní, která mi řekne, co jí mám nakoupit, a já jí to dovezu. U ní jsem byl i minulý týden s tím, že potřebuje vyzvednout nějaké léky, ty jsem nadvakrát v lékárně sehnal. Tuhle aktivitu koordinuje magistrát, že ano? Ano, tam jsem se zaregistroval – dal jsem jim jméno, příjmení, telefonní číslo, číslo občanky. Kontakt pak magistrát předává různým organizacím a přes ně se dostane k seniorům, kteří potřebují pomoct. Během dne mi pak zavolají jeden nebo dva lidi s tím, že potřebují nakoupit, vyzvednout prášky… Někdo chodí i venčit psy. Jak ses k téhle činnosti dostal? Neumím šít, takže roušky vyrábět nemůžu. Říkal jsem si, že vzhledem k tomu, že mám home office, můžu využít volný čas ve prospěch ostatních. Kdy jindy být nápomocný než teď? Nechci přivolávat nějaké povodně, ale kdyby přišlo něco takového, taky bych šel přiložit ruku k dílu. Musíme si pomáhat. Kolika lidem už jsi pomohl? Aktuálně je to asi do deseti. První kontakt proběhl minulý týden a vím, že lidé budou potřebovat pomoct průběžně – s dalšími nákupy a podobnými záležitostmi. Od magistrátu jsme dostali i seznam lidí, kteří potřebují roušky. Ty magistrát dodal, my jsme je po Hradci rozváželi. Jezdíme po celém městě. Máš přehled o tom, kolik vás je? Paní, která pomoc zaštiťuje, říkala, že kolem deseti. Já jsem oslovil i lidi u nás v práci, přihlásila se ještě další kolegyně. Teď už to tak může být kolem patnácti, možná do dvaceti. Víš taky o jiných fanoušcích, kteří pomáhají jako dobrovolníci? Další pomáhají v jiných městech. Někteří se zapojili do šití roušek, sháněli materiály. Určitě nejsem jediný. Ať se lidi podívají na stránky hooligans.cz – na ty běžně asi nezavítají, ale jsou na nich výzvy od táborů ultras z celé Evropy. Četl jsem třeba o tom, že v Záhřebu měli kromě problémů s virem i zemětřesení a kluci z Bad Blue Boys, kteří jsou braní za největší zvěř, ani chvilku neváhali. Pomáhali s vyklízením nějaké nemocnice a pak se angažovali i v likvidaci následků téhle katastrofy. Byl bych rád, aby si lidi uvědomili, že hooligans sice třeba na stadionu dělají bordel, ale pak jsou většinou první, kteří jdou a pomůžou, aniž by v tom hledali vlastní prospěch. Mně nikdo neproplácí benzin. Důchodci mi nabízeli peníze za dovoz nákupu, ale já jsem je odmítal. Kdybych to nechtěl, nedělám to. Fanoušci Dynama Záhřeb mají dlouhodobě problémy s vládou, což je logické, protože to nejsou kluci z nedělní školy. Ale ve chvíli, kdy se tenhle problém objevil, vláda je jako první kontaktovala a požádala o pomoc. Oni neváhali ani chvilku, hned se zmobilizovali a šli do toho. Čím to podle tebe je? Jsme organizovaní, máme pocit sounáležitosti, hrdost a patriotismus. Řekne se, že fotbalový fanoušek je chuligán a ultrapravičák, ale těch je podle mě málo. Většinou to ale jsou patrioti, vlastenci. Vědí, že Čech Čechovi by měl pomoct. To se mi na nás líbí. Všichni pindají u piva, ale ve chvíli, kdy je nějaký průšvih, semknou se a jdou si pomoct. Jak na tebe senioři reagují? Jsou strašně fajn. Je fakt, že když jsem přijel k jedné paní na Moravském Předměstí, moc mi nevěřila a chtěla nějaký průkaz. Já jsem jí žádný ukázat nemohl, ale řekl jsem jí, že kontakt předal magistrát, takže bych neměl vzít peníze a utéct s nimi. Když jsem jí nákup přivezl, chtěla mi dát dvacku na benzin, tu jsem odmítl a ji překvapilo, že to dělám zadarmo. Bylo fajn, že dokážeme někoho překvapit, že v dnešní době někdo něco dělá z vlastního přesvědčení. Vím třeba o tom, že hospoda Rotunda v Šimkových sadech se proměnila v šicí salon – tři nebo čtyři holky odtamtud sehnaly šicí stroje a dodávají roušky ve velkém do Fakultní nemocnice a do domovů důchodců. A trochu lehčí téma – jak ti chybí fotbal? Vzhledem k tomu, že jsem aktivní fotbalista v nejnižší soutěži, chybí mi jak po aktivní stránce, tak fandění. Hlavně jsem zvědavý na to, jak se bude pokračovat – jestli se třeba nepřejde na systém jaro-podzim. Bylo by možná zajímavé o tomhle zapřemýšlet. A pokud se nezačne, doufám, že výsledky z téhle sezony se anulují, protože Pardubice prostě nemůžou postoupit! (směje se) Každopádně bych chtěl lidem vzkázat, ať situaci nepodceňují. Přeju všem pevné nervy a pevné zdraví. A noste roušky!