Co si myslíš o akci Votroci sobě? Myslím, že v téhle fázi je to dobrý nápad. Fanoušci mají prostor ukázat svůj zájem o to, aby aréna vyrostla, mají možnost podílet se na tom nějakou symbolickou částkou. Lidé na stadion čekají dlouho, takhle můžou dát najevo, že o něj hodně, hodně stojí. Něco podobného kdysi dělali fanoušci Bohemky, kteří zachraňovali klub, obdobnou akci jsem zaregistroval i v Dortmundu. Proč by to nemělo jít v Hradci? Jak dlouho ses rozmýšlel, než ses do akce sám zapojil? Vůbec jsem se nerozmýšlel! Dozvěděl jsem se o ní na klubu, kde jsem se minulý týden zastavil, a hned, jak jsem přijel domů zaregistroval jsem se. Hanba by mě fackovala, kdybych to neudělal. Stadion chci a takhle mám možnost aspoň symbolicky pomoct jeho výstavbě. Můj názor je, že by se měl zapojit každý, kdo hradeckým klubem prošel. Sleduješ průběžně, jak plánek hřiště červená, jak přibývají rezervovaná políčka? Sleduju. Ne že bych seděl u počítače a pětkrát denně se na plánek díval, ale jednou za den dva to zkontroluju. Vnímám, že zájemci přibývají – mohli by i rychleji. (usmívá se) Bývalí hráči často mluví o tom, že se o stadionu mluvilo i v době, kdy za Hradec hráli. Máš stejnou zkušenost? Když jsem jako starší žák oblékal dres Hradce pod trenérem Ivanem Černíkem, to bylo kolem roku 1994, už tehdy se o stadionu mluvilo. Ještě intenzivněji jsem to pak vnímal jako hráč áčka v letech 2002 a 2003. Je to pořád dokolečka – sám cítím, že se stavba stadionu řeší neskutečně dlouho. Poslední věc – zaregistroval sis políčka za deset tisíc korun, což znamená, že budeš mít na pět let rezervované místo na hlavní tribuně nového stadionu. Těšíš se? (směje se) Nepochybuj o tom, že na nový stadion, až bude stát, budu chodit pravidelně. Samozřejmě se na to těším, nicméně bych byl nerad, abych dopadl jako moji rodiče, kteří už o stavbě stadionu taky mluvili. Snad o tom nebudou mluvit ještě děti mých dětí.