Návštěva první, aneb první setkání se zaměstnankyněmi obchodu : Absolutní neochota při poskytovaní služeb co se týkalo terminálu Sazky. Velmi podivná byla i přítomnost malé dívky (evidentěně dcery prodavačky), která se samovolně pohybovala po prodejně a brala si zboží z regálů jak se jí zachtělo a různě ho přenášela. Návštěva druhá, aneb nákup piškotů : Náš redaktor po neúspěšném hledání piškotů požádal pracovnici obchodu o pomoc s nalezením této položky a to se slušností jemu vlatní, pracovnice nejen, že sama nevěděla kde má tuto položku hledat,ale ještě byla velmi podráždena, že vůbec musí něco takového pro zákazníka dělat, což mu náležitě „spočítala“ u pokladny, kde byla ještě více nepřívětivá = velmi slabé vyjádření. Návštěva třetí a zřejmě poslední, aneb kdo hledá koření s pomocí pracovnice prodejny najde : Náš redaktor opět neúspěšně při své třetí návštěvě hledal tentokráte koření, které se mu též nedařilo nalézt a ejhle tentokrát velká změna pracovnice prodejny nejen, že věděla kde se zboží nachází,ale uměla brilantně našeho redaktora navigovat a to títmto způsobem (kříčící a velmi arogantní hlas) : „Stůjte ! Otočte se ! Běžte až do zadu! Ještě ! Ještě ! Ještě ! Stůjte ! Otočte se doleva a tam je koření! “ A u pokladny to našemu redaktorovi opět nezapoměla „sečíst“. Opět podrážděný a arogantní tón hlasu a tentokrát dokonce vadilo pracovnici prodejny, že položil papírovou částku na pás a nikoliv jí do ruky, což očastovala slovy : „Jáá to nesnáším, když se to dává na pás a ne do ruky!“ To nebylo vše, další dvě pracovnice prodejny si stěžovali 10 minut před zavírací dobrou, když měly všude vytřeno, že to je hrozné, že jim lam lidi "courají". Podle našeho redaktora z toho pramení, že si připadal jako v prodejně Jednoty za bývalého režimu, když sháněl banány či kolíčky na prádlo. Tak příště prý půjde nakoupit o mnohem dále jinam.