Jistě jste o sportu zvaný Curling už jste slyšeli nebo ho viděli v televizi. I většina z týmu v Opočně se k němu dostala tak, že hráče zaujal z tepla obýváku a chtěli si zkusit na vlastní kůži posílat ty kamenné žehličky. Curlingový klub vznikl v roce 2009 v Hradci Králové. RIPER se jmenujeme po zakladateli klubu, který má firmu na distribuci pálenky. Zakladatel klub pouze založil a pak ho nechal jeho osudu, takže pálenku RIPER v Opočně nečekejte. Na druhou stranu je curling snad jediný sport, kde je alkohol povolený doping. Hned v první sezóně 2009/10 se členové klubu účastnili Mistrovství republiky Mixů, soutěže, ve které tým tvoří dva muži a dvě ženy. V následující sezóně 2010/2011 postavili mužský tým do 3. ligy Mistrovství ČR. V sezóně 2011/2012 už postavili dva mužské a jeden ženský tým. Na ligové zápasy se jezdí o víkendech do Prahy, kde je speciální curlingová hala a teď nově i ledová plocha ve sportovním areálu Třešňovka na Zbraslavi. Tyto zápasy si opočenští jezdí užít, jelikož curlerů je celkem málo a všichni se navzájem znají. Ligové víkendy jsou proto spíš společenskou akcí. Opočenský klub se specializuje především na výchovu juniorů. V roce 2013 získali 2. místo v Poháru juniorů Českého svazu curlingu a v roce 2014 dokonce 1. místo v Turnaji talentované mládeže. Jeden z juniorů se dostal do širšího výběru hráčů Olympijských nadějí Olympic Hopes. Od sezóny 2013/14 začali curleři trénovat v Opočně, protože pro ně v Hradci Králové není místo ani čas a Město Opočno bylo tak laskavé, že nabídlo jak místo tak i čas. Protože curlerů není mnoho a protože mají opočenští rádi curling tak chtějí, aby i další lidé se zapojili do hraní curlingu, z tohoto důvodu je pořádán stálý nábor členů. Pokud Vás curling zaujal a chcete si ho vyzkoušet, máte šanci na Dnu otevřených dveří. Klub nabízí zhruba dvakrát měsíčně tréninky na ledě a v teplých měsících i tréninky „na sucho“. Na nich se dozvíte nějakou tu teorii, vysvětlí Vám pravidla hry, potrénujete balanc, zahrajete si společně alespoň petanque apod. Jako členové klubu se stanete i členy Českého svazu curlingu a získáte právo účastnit se svazových soutěží a turnajů, včetně letního přípravného kurzu. Poprvé je curling zmiňován v 16. století v oblastech dnešního Skotska, kde byla tato hra hrána na zdejších zamrzlých jezerech. Ve zdejším městě Perth byla údajně v roce 1716 sepsána první pravidla. Počátky organizování curlingu jsou dány vznikem „Grand Caledonian Curling Club“, k němuž došlo v roce 1838 ve Skotsku. Po pěti letech byl spolek přejmenován na „Royal Caledonian Curling Club“. V průběhu 19. století se curling rozšiřoval dále do Evropy a pronikl i do Severní Ameriky či na Nový Zéland. V roce 1966 byla založena Mezinárodní curlingová federace (anglicky World Curling Federation, WCF). Sídlo má ve skotském Perthu a zastřešuje 46 národních asociací. Evropská asociace (anglicky European Curling Federation, ECF) byla založena roku 1975 a sídlo má v Eggenfeldenu v Německu. Sdružuje 35 národních svazů. Český svaz curlingu (ČSC) byl založen roku 1990 a sídlo má v Praze. Na zimních olympijských hrách se curling objevil poprvé v roce 1924. Tehdy ovšem jako tzv. ukázkový sport, avšak v roce 2006 byl curlingový turnaj na hrách v roce 1924 prohlášen za plnohodnotný. Na hrách v letech 1932, 1988 a 1992 byl curling jako ukázkový sport. Od her v Naganu v roce 1998 se v programu her opět objevuje plnohodnotně (a to jak turnajem pro muže, tak pro ženy). Mistrovství světa se každoročně koná pro muže od roku 1959 (ačkoliv mezinárodní federace vznikla až o sedm let později) a pro ženy od roku 1979. Roku 1975 se konal první ročník mistrovství Evropy mužů i žen a od té doby se uskutečňuje pravidelně každým rokem. V roce 2005 navíc přibyl evropský šampionát smíšených družstev. Mezi nejlepší světové celky patří výběry Kanady, Spojených států amerických, Spojeného království a týmy ze skandinávských či alpských států. Curling se v současnosti hraje v krytých halách. To proto, aby byly zajištěny podmínky na kvalitu ledové hrací plochy, která musí být bez nerovností. Led se při tvorbě jemně kropí, následně se uhlazuje, kontroluje se složení vody, teplota ledu i vzduchu a také se prověřuje jeho vlhkost a proudění. Plocha, na níž se curling hraje, je dráha o rozměrech 42,5 m na délku a minimálně 4,27 m na šířku (obvykle však 4,75 m). Jednotlivé prvky jsou na dráze vyznačeny tak, aby umožňovaly hru z obou kratších konců. Na koncích dráhy jsou tak vyznačeny soustředné cílové kruhy (vzdálenost středů těchto kruhů je 34,75 m). Vnitřní kruh bílé barvy – označovaný také jako „tee“ – má průměr 30,48 cm. Tento kruh obepíná kruh červené barvy mající vnější průměr 122 cm. Dále následuje kruh bílé barvy (vnější průměr 244 cm) a posledním je kruh barvy modré mající vnější průměr 366 cm. Středy soustředných kružnic na obou koncích dráhy je proložena úsečka, která je vzájemně spojuje (a vytváří tak osu hřiště) a vnější kružnici dále přesahuje o vzdálenost 1,83 m směrem k okraji hřiště. V tomto místě (na konci úsečky) jsou umístěny gumové odrazové bloky. Na úsečku spojující středy kružnic jsou vedeny kolmice: jedna ve vzdálenosti 1,83 m od odrazových bloků (je tedy tečnou vnější soustředné kružnice a označuje se „back line“), další je vedena středem soustředných kružnic (té se říká „tee line“) a další je ve vzdálenosti 6,4 m od středu kružnic směrem ke středu hřiště (tato čára je označována „hog line“). Tytéž tři čáry jsou ve stejných vzdálenostech i na druhé straně hřiště. Hog line jsou (v závislosti ze které strany hřiště se hraje) buď čárou odhodu nebo začátkem hracího pole. Hrací pole je tedy u cílového kruhu vymezeno prostorem mezi hog line a back line. Curlingové kameny Kámen je vyroben ze žuly. Má podobu kruhového kotouče, jenž má spodní i horní plocha zaobleně přechází do boku. Stupně zaoblení nemusí být na obou stranách (nahoře a dole) totožné. Této případné diference je možné využít při obrácení kamene ke hře na rychlém či pomalém ledě. Kámen je vyvážen, vyleštěn a jeho středem je naskrz provrtán otvor, jenž umožňuje ukotvení plastové hlavice s držadlem. Kámen má obvod maximálně 91,44 cm a výšku (bez plastové hlavice s držadlem) nejméně 11,43 cm. Hmotnost kamene (včetně držadla) nesmí překročit 19,96 kg a zároveň nesmí být nižší než 17,24 kg. Soutěžící používají během hry speciální obuv. Ta má na jedné z bot klouzavou podrážku; hráč vypouštějící kameny pravou rukou má klouzavou podrážku na levé noze, levák naopak. Na druhé noze je podrážka protiskluzová. Curlingové koště Koštětem hráči podle potřeby před jedoucím kamenem zametají led. Metením se led čistí a zahřívá, čímž dochází k mírnějšímu zpomalování kamene a prodlužuje se tak (i až o několik metrů) délka jeho skluzu a jeho rotace. Zápas Curling proti sobě hrají dvě čtyřčlenná družstva. Jejich hráči se označují podle pořadí, v němž v rámci družstva vypouštějí své kameny, na „lead“ (ten vypouští jako první), dále „second“, „third“ a posledním je „fourth“. Nejčastěji se stává, že třetí hráč v pořadí je zároveň "viceskip" a čtvrtý je "skip". Skip je klíčovým hráčem pro družstvo jednak z důvodu, že své kameny vypouští jako poslední, ale také proto, že rozhodujícím způsobem určuje taktiku celého družstva. I když je tohle nejčastější varianta, klidně se může stát, že skip (ten co určuje taktiku) je zároveň "lead", takže vypouští kameny jako první. Pořadí hráčů a určení pozic skip a viceskip se musí určit před zápasem a už se počas zápasu nemůže změnit. Utkání se hraje na osm či deset kol (nazývané také pojmem „end“). V každém endu je snahou hráčů umístit a udržet co možná nejvyšší počet kamenů svého družstva co nejblíže ke středu cílových kruhů a současně v tomtéž zabránit soupeřící straně (vhodným umístěním svých odhozených kamenů nebo metením). Ty z kamenů, které jsou mimo hrací pole, tedy nedostaly se za hog line, přejely za back line nebo se dotkly postranní čáry, jsou z kola vyřazovány. S výjimkou prvních hráčů smí soutěžící vypuštěným kamenem také narážet do již umístěných kamenů soupeře. Měření kamene posuvným mikrometrem Když jsou vypuštěny všechny kameny daného endu, dochází ke sčítání dosažených bodů. Za každý kámen, jenž se nachází v cílových kruzích a je blíže jejich středu než nejbližší kámen soupeře, získává družstvo bod. V případě nejasnosti o vzdálenosti kamenů od středu cílových kruhů se tato vzdálenost určuje pomocí měřidla; v ostatních případech prostým pohledem oka. Družstvo tak může získat 1 až 8 bodů, soupeř vždy žádný. Nezůstane-li ovšem na konci endu v kruzích žádný kámen, končí obě družstva dané kolo bez bodového zisku. Následující kolo se hraje vždy z opačného konce dráhy, než kolo předchozí. Družstvo hrající červenými kameny získává 1 bod, protože má svůj kámen blíže středu cílových kruhů než je odtud vzdálen nejbližší soupeřův kámen (ten vpravo) Vítězem zápasu je to družstvo, které má na jeho konci více bodů.V případě rovnosti bodů se hraje ještě jedno kolo navíc (extra end). Jedno utkání tak trvá cca dvě až dvě a půl hodiny. End Odhazující hráč uchopí svůj kámen za držadlo, nohou se odrazí od startovního bloku a v hlubokém dřepu klouže po noze, na níž má obuv s klouzavou podrážkou. Druhou nohu přitom táhne za sebou. Kámen sune po ledě a před hog line jej vypouští směrem k cíli. Každý hráč má před zahájením hry dva kameny. Družstva se ve vypouštění kamenů postupně střídají, přičemž o družstvu, které vypouštění kamenů začne, rozhoduje los. Hru obvykle zahajuje ten tým, který los prohrál. Nejprve tedy vypustí svůj kámen postupně oba první hráči svých týmů, následují druzí hráči, pak třetí a nakonec skipové. Ve stejném pořadí provedou všichni hráči odhody svých druhých kamenů. Členové stejného týmu, z něhož je odhazující hráč, mohou košťaty podle pokynů skipa upravovat jízdu vypuštěného kamene. Toto metení smí provádět nejdále po tee line, tedy po čáru kolmou na osu hřiště půlící cílové kruhy. Po překročení této čáry mohou naopak zametat členové soupeřícího družstva opět podle pokynů svého skipa. Po odhodu všech 16 kamenů (po osmi z každé strany) se provede součet bodů a družstva zahájí další kolo zápasu. Začíná obvykle to družstvo, které předchozí kolo vyhrálo. autoři článku: Martin Fletcher a Lucie Hubálková