Nemožné se stalo MOŽNÝM
S trochou adrenalinu jsme sjeli řeku Kněžnou
Půlka prázdnin za námi, druhá půlka před námi, ale pro nás začaly s pořádnou dávkou dobrodužství. Začátkem července náš 3,5-členný tým sjel, dle mnohých v tuto dobu, nesjetitelné... řeku KNĚŽNOU!!!
Nemůžete číst? Pusťte si audio.
Ideální na cesty autem nebo při práci.
Nápad začal kdesi u zlatého moku v hospůdce, začalo se sázkovat (bohužel, už si nevzpomínáme o co...) a tak se druhý den vyjelo. Od Mařenky, kde nám jedna hodná duše pozastavila náhon a pak jsme s vlnou aspoň kousek popojeli. Pravdou je, že jsme se chvílema odpichovali, chvílema se prášilo za lodí. Byli jsme však mile překvapeni, že se vodní turistika ani nekonala, většinu jsme pluli.
Dle jakéhosi vodáckého průvodce je prý minimum vody v řece 21cm, my jsme jeli na 17-ti centimetrech. Byli jsme pro mnoho lidí velkou atrakcí, fotilo se o 106 a nám se to moc líbilo. Projeli jsme Rychnovem, bylo to moc fajn a na Jamách jsme prohlásili, že je to parádní... to jsme však ještě netušili, co nás čeká dál, dál za Rychnovem... Chvílema jsme litovali, že jsme si opravdu nevzali ty lyžařské brýle, jak nám všichni radili, ale mačetu jsme v lodi měli. Jestli někdo říká, že je Orlice klikatá, tak po sjetí Kněžné musím konstatovat, že je zauzlovaná a mnohdy jsme všichni byli moc rádi, že je málo vody. Myslím, že když na jaře řeka teče, musí to být pěkný mazec, možná i o život... Nejhorší úsek byl od konce Rychnova do Slemena. Mnoho větví, popadaných stromů a různých záludností, řeka je místy hodně úzká a dost hluboká, mnoho kořenů, meandr za meandrem, tak akorát na jednu loď, o naplaveném smetí a nepořádku nemluvě... Zvládli jsme to. Naprosto nádherný a úžasný úsek je od konce Slemena, podél Synkova, kde se řeka konečně narovnala a pěkně tekla, trochu adrenalinu je těsně před soutokem Kněžné s Bělou. Nádherná fauna, to si člověk nedovede představit. To všem vřele doporučujeme, ale z RK do Slemena raději ne, ač jsmě měli několik kilometrů jako průvodce hejno kachen.
Překvapivě dlouhá cesta: lodě jsme dali na vodu v cca 10:30 a díky stovkám meandrů a překážek jsme do Častolovic dorazili až o 7 hodin déle. To nikdo nečekal. Bylo to naprosto šílené, ale totálně senzační. Byli jsme hrozně unavení, ale šťastní a plni zážitků, že se to podařilo... Začátečníkům, jednotlivcům, anebo velkým skupinám pro jistotu ale nedoporučujeme...
Ahoooooj!!!