Náš pobyt pokračoval výletem do Goslaru. Nejprve jsme se však zastavili v dolech. Prohlídka byla celkem rychlá, ale zajímavá. Dozvěděli jsme se, jak fungoval systém výtahů, který v dolech sloužil až do začátku 20. století. Když jsme sestoupili přibližně 20 metrů pod zem, všichni jsme se pořádně oblékli, protože 8 stupňů je rozhodně znát. Následoval krátký přesun do areálu s bobovou dráhou. Většina si jízdu dolů užila, i když to byla jejich premiéra. Když jsme se konečně po únavné cestě autobusem dostali do Goslaru, měli jsme rozchod pouze 2 hodiny. Prohlídku jsme si určili podle svého. Někdo volný čas věnoval nakupování a někdo památkám. Přípravě na posezení se seniory jsme věnovali jen krátkou chvíli, protože například moje filmová skupina musela dotáčet ještě posledních pár scén do filmu. Výlet na Brocken. Pro některé noční můra, která se později stala skutečností. Ovšem podle mého názoru, byla cesta příjemná a stihli jsme ji za poměrně krátký čas. Když jsme konečně vystoupali na vrchol, tak se nám bohužel nevyskytl žádný pěkný výhled, protože byla mlha jako „mléko“. Vítr, který dosahoval rychlosti v průměru kolem 55 km/h také nebyl příjemný, a proto jsme se jen rychle vyfotili a zalezli do pěkného muzea, kde jsme se nasvačili. Po hodině následovala cesta zpět, která už byla o mnoho příjemnější, protože nás těšila vidina sprchy a postele. Na našem pátku nebylo nic zvláštního. Den jako každý jiný, například Šimon strávil celé dopoledne stříháním filmu. Ostatní by se většinu dopoledne nudili, ovšem „herní skupina“ vymyslela hru, které se účastnil od rána celý kemp – Pandemie. Pár infikovaných pochytalo během dopoledne skoro všechny účastníky a nakonec zbyli asi 4 „zdraví“ lidé. Poté, co dostali odměny, začala druhá soutěž. Klasická hra po skupinách se zajímavými úkoly. Po vynikajícím Kaffetrinken jsme měli posezení s „kravaťáky“, kteří s námi prodiskutovali naše rozhodnutí o rozdělení 60 miliard (falešných). Konečně nastal večer a velká ukončovací ceremonie, kde každý národ předvedl vystoupení a pracovní skupiny své výtvory. Po velkém potlesku jsme se odebrali snad k největšímu rautu, u kterého jsem kdy byla. Všichni jsme se přecpali a odkulili se do postelí.