Zaměstnání: učitel – ZŠ Dobruška, Dobřany a Gymnázium F. M. Pelcla v Rychnově nad Kněžnou. Uznáním za jeho pedagogickou činnost byla účast ve finále soutěže „Zlatý Amos“ v roce 2005, do které svého učitele přihlašují sami žáci. Od roku 2012 je uvolněným členem Rady Krajského zastupitelstva Královéhradeckého kraje se zodpovědností za sociální oblast. Práce s lidmi není jednoduchá, vyžaduje spoustu času, trpělivosti a diplomatického jednání. To si vyzkoušel už v Dobrušce, kde pracoval 10 let jako tajemník městského národního výboru, 12 let v různých komisích kraje a 6 let jako krajský zastupitel. Při této práci se podílel na výstavbě krytého bazénu, koupaliště, teplárny, polikliniky, nových škol, sídliště Orlická a dalších objektů v Dobrušce. Josefa Lukáška znám jako autora pohádek z Orlických hor. Zajímalo mne, jak se stane, že profesor fyziky píše pohádky. Jak to jde spolu dohromady? On sám k tomu říká: Od malička jsem měl blízký vztah k pohádkám. Vyprávěla mi je moje babička i tatínek. Díky mamince jsem se naučil brzy číst, a tak jsem si je mohl číst i sám. Později jsem je sbíral jen tak pro svou radost a potěšení. Díky tomu, že jsem až do minulého roku, tedy celých 37 let, působil jako dobrovolný člen Horské služby Orlické hory, zaměřil jsem se především na pohádky, pověsti a vyprávění z našich hor. Když jsem jednou pohádky vyprávěl na soustředění malých gymnastek, byl jsem jedním tatínkem vyzván, ať se je pokusím sepsat, a on že mi pomůže s jejich vydáním. Tak tedy vznikla první kniha Pohádky z Orlických hor. Námětů na další jsem měl ještě hodně, přesto trvalo čtyři roky, než vyšel druhý díl. Domníval jsem se, že všechny možné náměty, které ještě nebyly zveřejněny, jsou vyčerpány. Ale jak se říká - nikdy neříkej nikdy. K mému překvapení se mi ozvali čtenáři z různých koutů republiky a nabídli mi ke zpracování příběhy, které jim vyprávěli jejich prarodiče, pocházející z našeho kraje. A tak vlastně vznikla třetí knížka pohádek. Tentokrát pod názvem Korunka princezny Kačenky. Velký podíl na úspěchu všech mých pohádek má i ilustrátorka paní Jarmila Haldová.

Poslední kniha z rodu pohádek „Rampušák vypravuje“ je trochu nepohádková. Jsou to rady a doporučení horské služby a skutečné příběhy, které se v našich horách staly, podané pohádkovou formou. Bohužel některé z těch příběhů měly i tragický konec, jiné zase dopadly úsměvně a jak já říkám, tady nám pomohla sama princezna Kačenka. Jen si představte, že celou noc hledá čtyřicet chlapů pětiletého špunta, aby ho pak brzy ráno našli, jak spí v kupce sena ve stáji u koní. Asi si všechny maminky dovedou představit, jak se asi cítila maminka, která strávila noc na stanici horské služby, vyděšená a pod prášky a dohledem lékařky, když jsme jí ráno ve čtyři hodiny dali do náruče toho prcka. A takovýchto příběhů je v knize víc. Kromě psaní pohádek je mým velkým koníčkem příroda a Orlické hory především, vždyť jsem v nich jako člen Horské služby strávil spoustu času. Mimo jiné také jako lektor, když jsem prováděl přednášky o nebezpečí v horách. Díky tomu jsem byl vyzván, abych připravil průvodce Orlickými horami a Podorlickem. Když jsem tuto publikaci připravoval, seznamoval jsem se mimo jiné i s různými sborníky, obecními a hasičskými kronikami a i tady jsem nacházel celou řadu námětů, které jsem pak spojil s pohádkovými motivy, které jsem již znal. Mnohdy to byly třeba různé krátké zmínky v pověstech, které se vázaly k jednomu místu, a pak s trochou fantazie vznikla úplně nová pohádka. Krásu našich hor jsem chtěl přiblížit všem lidem, a myslím si, že se to v turistických průvodcích Vítáme Vás na Bedřichovce a Průvodce Orlickými horami podařilo. Ve spolupráci s fotografem Lubošem Imlaufem a Mgr. Jiřím Machem vznikly obrazové publikace Orlické hory a Podorlicko – krajina protkaná barokem a Orlické hory a Podorlicko – souznění člověka s přírodou. Svými texty jsem doplnil také fotografickou publikaci Horsta Bauera s názvem Broumovsko. V nejbližších dnech proběhne křest zatím mé poslední knihy Krásy přírody v Euroregionu Glacenzis.“ Celý život jsem prožil mezi lidmi a troufám si říci, že znám jejich radosti i starosti. A že těch starostí stále přibývá, to víme všichni. Teď, při své práci radního Krajského zastupitelstva v Královéhradeckém kraji to vnímám velmi intenzivně a rád pomůžu všude, kde je to jen trochu možné. I proto jsem přijal kandidaturu do Senátu ČR. Je potřeba si uvědomit, že když už se v minulosti vzniku Senátu nepodařilo zabránit, je nutné jeho existenci respektovat. Ale jestliže má mít Senát skutečnou zákonodárnou funkci, pozměňovací návrhy zákonů musejí mít takový charakter, aby byly ku prospěchu většiny občanů této země, nikoliv úzké skupiny prospěchářů. Proto je potřeba mít silnější skupinu levicově zaměřených senátorů.