Osobně nechápu, proč se svatému týdnu říká svatý. Myslím si, že náš mateřský jazyk má neskutečně bohatou slovní zásobu a pro tento týden bych našla určitě mnohem výstižnější pojmenování než svatý. Každý student těchto sedm dní před ústní maturitní zkouškou prožívá jinak. Já jsem seděla v učení od rána do večera a během chvilek volna jsem se stihla ještě nervovat. Přišlo mi, že nic nestíhám, že nic neumím a věděla jsem, že určitě neodmaturuji. Všichni mě utěšovali, že to určitě zvládnu, že nervy má každý, že učitelé budou hodní a tak dále. Bohužel na mě tyto utěšovací taktiky neplatily. Chtěla jsem to mít co nejdříve za sebou a záviděla jsem těm, kteří už svoji zkoušku dospělosti zvládli. Nastal den “M“. Přijela jsem do školy, pozdravila se s bledými spolumaturanty a chvíli na to už jsem vybírala číslo otázky. Bylo to číslo třináct, bylo šťastné. Čtyři roky poctivého učení jsme nakonec zúročili a maturitní zkoušku jsme zvládli téměř všichni. Profesoři na nás byli opravdu moc hodní, snažili se nám pomoci a kolikrát byli určitě vyčerpanější než my. Patří jim velký obdiv a velký dík. Teď už vím, že ty nervy za to nestály, ale asi si tím musí projít každý. V každém případě bych ten svatý týden stejně přejmenovala.