Policie České republiky provádí pobytovou kontrolu cizinců např. v ubytovacích zařízeních, na tržištích, v obchodních domech, nádražích, u zaměstnavatelů, podnikatelů a obecně v místech, kde nelze vyloučit, že mohou cizinci pobývat. V případě kontroly je cizinec povinen policistům prokázat svoji totožnost předložením cestovního dokladu opatřeného platným vízem či povolením k dlouhodobému pobytu s příslušným účelem pobytu na území České republiky. Současně musí cizinec předložit ke kontrole doklad o cestovním zdravotním pojištění, kterým prokazuje pojištění kryjící náklady, které je povinen uhradit po dobu svého pobytu na území v případě poskytnutí nutné a neodkladné zdravotní péče, včetně nákladů spojených s převozem nebo, v případě jeho úmrtí spojených s převozem jeho tělesných ostatků, do státu, jehož cestovní doklad vlastní, popřípadě do jiného státu, ve kterém má povolen pobyt. Konkrétní podmínky týkající se dokladu o cestovním zdravotním pojištění při pobytu nad 90 dnů upravuje ustanovení § 180j zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v platném znění.

Problematiku hlášení pobytu cizinců na území ČR upravuje zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „zák. č. 326/1999 Sb.“). Tato právní norma stanoví ve svém ustanovení § 102 povinnost ubytovatele oznámit ubytování cizince do 3 pracovních dnů po jeho ubytování. Oznámení ubytovatel učiní útvaru policie. Tuto povinnost lze splnit předložením vyplněného přihlašovacího tiskopisu nebo prostřednictvím technických nosičů dat a jejich telekomunikačním přenosem v rozsahu údajů vedených v domovní knize, je-li takový přenos možný.

Dále zák. č. 326/1999 Sb. řadí mezi povinnosti cizince stanovené v ustanovení § 103 předložit ubytovateli cestovní doklad, průkaz o povolení k pobytu, potvrzení o přechodném pobytu na území, pobytovou kartu rodinného příslušníka občana Evropské unie, průkaz o povolení k trvalému pobytu nebo průkaz o povolení k trvalému pobytu občana Evropské unie a osobně vyplnit a podepsat přihlašovací tiskopis. Povinnost osobního vyplnění a podepsání přihlašovacího tiskopisu se nevztahuje na cizince mladší 15 let věku.

Hlášení místa pobytu cizince na území České republiky upravuje zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v platném znění. Oznámení ubytování ze strany ubytovatele upravuje § 102 citovaného zákona, který stanoví: „Ubytovatel je povinen oznámit ubytování cizince do 3 pracovních dnů po jeho ubytování. Oznámení učiní útvaru policie. Povinnost oznámit ubytování lze splnit předložením vyplněného přihlašovacího tiskopisu, nebo prostřednictvím technických nosičů dat a jejich telekomunikačním přenosem v rozsahu údajů vedených v domovní knize, je-li takový přenos možný.“ Oznamuje-li ubytovatel ubytování cizince prostřednictvím technických nosičů dat a jejich telekomunikačním přenosem, přihlašovací tiskopis uschová po dobu 6 let od ubytování cizince.“ Jak je z uvedeného zřejmé, povinnost ubytovatele oznámit ubytování nastupuje do 3 dnů poté, co se u něho cizinec ubytoval. Pokud tedy ubytování cizince trvá a cizinec se v jeho průběhu rozhodne odjet mimo místo, kde je ubytován, aniž by ubytování přerušil, není povinností ubytovatele tyto skutečnosti zjišťovat, tj. zjišťovat, kam a za jakým účelem cizinec cestuje. Rovněž cizinec nemá za povinnost ubytovateli sdělovat, kam a na jak dlouho se chystá vycestovat. Jiná situace ovšem nastane v okamžiku, kdy cizinec vycestuje a za tímto účelem ukončí nebo přeruší své ubytování. V takovém případě, pokud se cizinec opětovně ubytuje, nastupuje opětovně i povinnost ubytovatele oznámit ubytování cizince do 3 pracovních dnů po jeho ubytování, třebaže k přerušení ubytování došlo na pouhý jeden den. Ve Vašem případě proto povinnost opětovně hlásit odjezdy a příjezdy ubytovaných cizinců, kteří z území České republiky na dva dny vycestovali za účelem návštěvy své rodiny, nenastala.

V čl. 6 Schengenského hraničního kodexu je stanoveno, že k dobám pobytu povoleného povolením k pobytu nebo dlouhodobým vízem se při výpočtu délky pobytu na území členských států nepřihlíží. V čl. 2 odst. 16 Schengenského hraničního kodexu jsou stanoveny kategorie povolení k pobytu.

K pobytům, které nespadají do kategorie povolení k pobytu podle čl. 2 odst. 16 Schengenského hraničního kodexu, při výpočtu délky pobytu na území členských států se přihlíží. Jedná se o dobu pobytu na území České republiky, kdy státní příslušník třetí země na území pobýval např. na výjezdní příkaz podle § 50 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů nebo byl ve výkonu zabezpečovací detence, vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo trestu domácího vězení nebo byl umístěn v policejní cele nebo v zařízení pro zajištění cizinců podle § 18 písm. d) bodu 1. a 2. zákona č. 326/1999 Sb.

Po vycestování státního příslušníka třetí země z území Schengenského prostoru, který na území České republiky pobýval na pobyt, který nespadá do kategorie povolení pobytu podle č. 2 odst. 16 Schengenského hraničního kodexu, a který se obratem na území Schengenského prostoru vrátí, by mu měla být do krátkodobého bezvízového pobytu, tedy z 90 dnů ve 180 dnech, započítána doba, po kterou pobýval na území České republiky, než prokazatelně vycestoval z území Schengenského prostoru.