Divoká Orlice protéká městem v délce přes 5 kilometrů, po opuštění Žamberka přijímá ještě vody řeky Rokytenky, která při vyšších srážkách umí být též nebezpečná a ohrozit silnici do Kunvaldu. Plochu povodí tvoří převážně horské území Orlických hor na české i polské straně. Odtud vyplývají i zdroje záplav – jsou jimi zejména jarní tání sněhu a letní přívalové deště. Hlavním regulačním dílem, které chrání Žamberk před záplavami, je Pastvinská přehrada, vybudovaná před druhou světovou válkou pro využití vodní energie, zejména ale jako ochrana před povodněmi, které v historii opakovaně pustošily povodí Střední Orlice. Ani objem nádrže, přesahující 10 mil. m3, však nemusí vždy zaručit Žamberku a dalším obcím v povodí sucho. Žamberští se o tom přesvědčili již osm let po dobudování hráze. Povodeň byla tak ničivá, že poslanci tehdejšího Prozatímního Národní shromáždění republiky Československé vydali návrh na „neprodlenou pomoc obyvatelstvu okresu žamberského, postiženého zátopou“, v němž popsali i tehdejší dramatickou situaci: „Povodeň byla tak hrozná, že ani nejstarší pamětníci takové povodně nepamatují…Mnozí z postižených obyvatel onemocněli, protože povodeň přikvačila tak náhle a v takovém nečekaném okamžiku, že lidé byli nuceni v nočním prádle vstupovati do vody, aby zachránili členy rodiny, dobytek a zařízení…“ Tato povodeň přinesla i další strádání. Velká voda, která přišla na počátku února, totiž odplavila obrovské množství palivového dříví. Značná část obyvatel Žamberka a okolních obcí se tak za tuhé zimy ocitla zcela bez topení. Na dlouhých 50 let se však potom na katastrofální povodně zapomnělo, a to nejen v Žamberku, ale v celé republice. Povodně v roce 1997 upozornily na neumenšenou sílu vodního živlu a přes všechna opatření se městu nevyhnuly ani ničivé záplavy o pět let později. Tato dosud nejhorší povodeň v novodobé historii Žamberka se prohnala místními částmi Betlém, Podměstí a Polsko a zanechala za sebou škody na soukromém i městském majetku, vyčíslené na desítky milionů korun. Na silnici na Albertově náměstí jsme tenkrát naměřili rovný metr vody. Začalo být zřejmé, že se povodně po půl století opět stávají běžnou součástí života obyvatel obcí na středním toku Divoké Orlice a že dosud provedená opatření nebudou do budoucna stačit. Nejdůležitějším počinem města pro ochranu svých současných i budoucích obyvatel před pustošivými záplavami je přistoupení Žamberka k programu Ministerstva zemědělství „Podpora prevence před povodněmi II“ v roce 2008. Přestože však byly v té době následky poslední povodně dosud v živé paměti lidí, plány města na vybudování účinné obrany záhy narazily na postoj některých vlastníků pozemků a staveb v blízkosti řeky a v zátopových oblastech. Začal tak vyčerpávající maraton jednání, který odsunul předání ukončeného územního řízení investorovi, jímž je Povodí Labe s.p., až na konec roku 2010. Tato největší stavební akce ve městě za několik posledních desetiletí by měla být zahájena v roce 2015. Město Žamberk však nespoléhá pouze na cizí síly. Na ochranu před dvacetiletou vodou, s rezervou na vodu padesátiletou, začalo z vlastních prostředků připravovat v záplavovém území Divoké Orlice vybudování stavebních objektů, jejichž přidanou hodnotou bude kromě zmírnění následků povodní i přínos k životnímu prostředí ve městě.