Přítomnost této dřevokazné houby znamená extrémní riziko statického selhání. Kmeny napadené tímto patogenem jsou náchylné k vylomení v bázi. Proto byla perspektiva této lípy zkrácená a strom byl pro okolí nebezpečný. Za pokácenou dřevinu bude vysazena dřevina nová. Dřevomor kořenový je jednou z nejzákeřnějších a nejnebezpečnějších dřevních hub, které napadají zejména bělové listnáče (buky, javory, lípy, habry, břízy, jírovce atd.). Na rozdíl od hub, jako je třeba sírovec žlutooranžový nebo hnědák Schweinitzův, způsobuje dřevomor bílou hnilobu. Hniloba má černé linie, je tvrdá, na lomu křehká, s lasturnatým lomem. Infekce se dostává do stromu v místě poškození kořenů nebo báze, plodnice se objevují v dubnu a květnu, jsou rozlité, nepravidelné, zpočátku bělavé, pak šedozelené, posléze černají a připomínají spáleninu. Nejčastěji se vyskytují na bázi kmene, obzvláště mezi kořenovými náběhy, často však mohou být skryté pod mechem, listím nebo nečistotou. Zvláště ve své tmavé podobě je houba velmi špatně identifikovatelná, obtížně se hledá a často zůstane skryta i při pečlivém zkoumání. V tom tkví hlavní problém s dřevomorem. Trvá řadu let, než houba proroste na povrch a i potom se symptomy obtížně poznávají. Jenže v tu dobu už má str om zpravidla zcela zlikvidovaný kořenový systém a čeká jen na svůj vítr, který jej povalí. V této fázi je extrémně nebezpečný, protože se může vyvrátit prakticky kdykoliv – jako se to stalo ve Zlíně, kde při různých stavebních úpravách v okolí spadlého stromu došlo k závažnému poškození kořenů a ty byly posléze infikovány dřevomorem, který zhoubu dokončil. Přestože strom na první pohled vypadal v pořádku, nebyl ukotvený v půdě a v bázi se vylomil. Dřevomor kořenový patří proto k houbám, kde objev plodnice prakticky znamená okamžité kácení z bezpečnostních důvodů. Literatura: Kolařík, J. a kolektiv: Péče o dřeviny rostoucí mimo les – II., Metodika ČSOP, Vlašim 2005 Černý, A.: Parazitické dřevokazné houby, SZN 1989