Obě varianty jsem měl možnost vyzkoušet ve výbavě Sportline a přestože jde v obou případech o stejný model, za volantem působily překvapivě odlišně. Zatímco Superb 2.0 TDI 4x4 sází především na úspornost, dlouhý dojezd a jistotu pohonu všech kol, plug-in hybridní verze zaujme především kombinací elektrické jízdy, výkonu a velmi plynulého projevu.

A právě druhá varianta mě nakonec bavila o něco více.

Jako první jsem usedl do Škody Superb Combi s motorem 2.0 TDI a pohonem všech čtyř kol. Naftový Superb působil přesně tak, jak bych od tohoto auta očekával – klidně, pohodlně a především úsporně.

Během testování se spotřeba pohybovala okolo šesti litrů na 100 kilometrů, což je na tak velké auto velmi slušná hodnota. Diesel se hodí především pro řidiče, kteří pravidelně absolvují delší trasy a nechtějí řešit dobíjení.

Pohon 4x4 navíc přidává jistotu například na mokré silnici nebo v zimních podmínkách. Superb Combi tak v této konfiguraci působí jako velmi praktické auto pro každodenní provoz i delší cestování. 

Druhým testovaným vozem byl Superb ve verzi liftback, opět ve výbavě Sportline. Tentokrát ale pod kapotou pracoval motor 1.5 TSI v kombinaci s plug-in hybridním pohonem.

A právě tato verze mě za volantem překvapivě bavila o něco více.

Navíc nejde o žádného lenocha. Testovaný plug-in hybrid má systémový výkon 200 kW, tedy 272 koní, a točivý moment až 400 Nm. Kombinuje benzinový motor 1.5 TSI o výkonu 130 kW s elektromotorem o výkonu 85 kW.

Při mém testování se spotřeba pohybovala přibližně kolem 10 kWh/100 km a zhruba tří litrů benzinu na 100 kilometrů. Samozřejmě hodně záleží na způsobu jízdy, délce tras a především na tom, zda člověk baterii pravidelně dobíjí.

Velkým plusem je také rekuperace. Při zpomalování auto dokáže část pohybové energie vracet zpět do baterie a zároveň výrazně zpomalovat bez klasického použití brzd. Při plynulé jízdě si tak řidič může vystačit s pouhým ubráním plynového pedálu a na brzdový pedál prakticky nesahat.

Ve městě nebo při popojíždění je díky tomu jízda velmi plynulá a příjemná.

U obou testovaných vozů byla součástí výbavy Sportline také velmi příjemná přední sedadla. Byla vyhřívaná i ventilovaná a nabídla také masážní funkci.

Právě masáž ocení člověk především při delších cestách. Po několika hodinách za volantem je to příjemný bonus, který dokáže cestování výrazně zpříjemnit.

Plug-in hybrid má ale také jednu nevýhodu, která je na první pohled poměrně výrazná – baterie si ukously část prostoru z kufru.

Trakční baterie je u nového Superbu iV uložená v podlaze vozu před zadní nápravou. Její umístění se promítá také do konstrukce zavazadlového prostoru, který má oproti klasické verzi menší a zároveň jinak uspořádaný objem. Při pohledu pod podlahu kufru je tak patrné, že prostor zde není řešen stejně jako u vozu se spalovacím motorem.

Pro někoho to může být zásadní kompromis. Pokud člověk vybírá Superb především kvůli obrovskému zavazadlovému prostoru, klasická verze bude dávat větší smysl. Naopak pro řidiče, kteří většinu každodenních jízd zvládnou na elektřinu a mají možnost pravidelného nabíjení, může být plug-in hybrid velmi zajímavou alternativou.

Po zkušenosti s oběma vozy bych řekl, že ani jedna varianta není vyloženě špatná. 2.0 TDI 4x4 je sázka na jistotu pro řidiče, kteří často jezdí dálky a chtějí nízkou spotřebu bez nutnosti přemýšlet nad nabíjením.

Plug-in hybridní Superb mě ale osobně zaujal více. Kombinace elektrické jízdy, rekuperace, výkonu 200 kW a benzinového motoru nabízí velmi příjemný jízdní projev. K tomu přidává pohodlná sedadla s ventilací, vyhříváním a masáží.

Za mě tedy po těchto dvou testech vítězí plug-in hybrid. Je ale potřeba počítat s tím, že za možnost jezdit i na elektřinu zaplatíte menším zavazadlovým prostorem.