Cesta utekla celkem rychle a za hodinu a půl jsme byli v Peci pod Sněžkou. Tam jsme se rozdělili do skupin na lanovkáře, pěší a cyklistu. Já osobně jsem šel pěšky s většinou Obřím dolem přes Slaski dom až na Sněžku. Cesta byla velmi příjemná. Potkali jsme cestou pár běžců. Po cca 2 hodinách jsme byli ve výšce 1603 m. n. m. Výhled stál opravdu za to. Na Sněžce jsme se rozhodovali, zda jet dolů lanovkou, anebo jít přes Luční boudu a Výrovku zpět do Pece. Úkol zněl jasně, v půl páté stát před autobusem. A jelikož bylo teprve kolem poledne, tak jsme neváhali a vydali jsme se po turistických znáčkách poznávat Krkonoše. Cestou z Luční boudy na Výrovku jsme potkali Radka Jaroše – Prvního Čecha, který vystoupil na všech 14. světových osmitisícovek bez použití kyslíku. Když jsme se na Luční boudě chtěli najíst, odradila nás velmi dlouhá fronta snad na všechno. Tak jsme pokračovali dál po červené. Na Výrovku jsme dorazili zanedlouho. Tam jsme si dali pozdní oběd a vyrazili jsme dál, směr Pec pod Sněžnou. Už nás čekalo jen 5 kilometrů. Za necelé 2 hodiny jsme dorazili strmě z kopce zpět k našemu autobusu. Pro dnešní den mají někteří z nás v nohách 20 kilometrů. Bylo něco málo po půl páté odpolední a naše expedice se pomalu scházela. Dalším cílem našeho malého zájezdu byla večeře v penzionu u Poustevníka. Menu bylo výborné. Někteří měli pečené horské kuřátko, někdo zase českou klasiku vepřo knedlo, zelo. Po naplnění hladových žaludků jsme se dokutáleli zpátky k našemu žlutému autobusu. V půl deváté jsme byli zase zpátky ve svých končinách. Tímto bych chtěl poděkovat obci Krchleby, že mi dává možnost trávit s nimi svůj volný čas. Děkuji za příjemný výlet.