Ten průvod uvítal slovy: „Doufám, že toto setkání bude začátkem určité tradice a doufám také, že Martin bude mít elán něco takového dál pořádat.“ Na mysli měl Martina Šuláka, který tuto akci zorganizoval. Farář před samotným žehnáním zmínil, že koně měli v dějinách vždycky výsostné postavení, protože byli největším pomocníkem člověka. A kůň byl dokonce jediným zvířetem, které mohlo do kostela. Do katedrál se dělaly tak velké vchody proto, aby do nich mohl panovník vjet na koni. Zbigniew Czendlik poté prošel se svěcenou vodou kolem všech koní a požehnal jim i jezdcům, aby se nic špatného nepřihodilo. Na úplný závěr mu jeden z jezdců nabídl, zda si nechce na koně sednout. Takové výzvě se samozřejmě nedalo odolat a za bouřlivého potlesku a slov uznání farář na koně nejenom nasedl, ale počínal si, jako by na něm rozhodně neseděl poprvé.