Film nás bere na exkurzi do časů, kdy Jackson 5 válcovali hitparády, a končí to v období jeho rané sólové kariéry. A jestli vám v té časové ose něco nesedí, máte naprostou pravdu. Tvůrci totiž udělali ten nejgeniálnější (a nejzbabělejší) hollywoodský trik ze všech: prostě to típli dřív, než to začalo být divné.

Drby nelhaly. Kontroverze, soudy a to obrovské, nepříjemné slovo na "P", které visí nad Michaelovým odkazem jako temný mrak, muselo jít pryč. Zjevně se v produkci rozhodli, že na rodinném filmu, kde si lidi chtějí podupávat do rytmu Beat It, by bylo trochu nepatřičné řešit temné stíny ranče Neverland. Takže místo komplexního psychologického dramatu dostáváme precizně vyžehlené PR, které je tak bezpečné, až mě z toho bolí zuby.

Nechápejte mě špatně, po vizuální a hudební stránce je to jízda. Kostýmy se blýskají, hudba vás donutí tancovat i v nepohodlných sedačkách v kině a choreografie je bezchybná. Ale chybí tomu ta špína, ten skutečný lidský rozměr. Je to jako pít nealkoholické prosecco – vypadá to slavnostně, bublinky to má taky, ale ten skutečný zásah se prostě nedostaví.

Pokud si chcete připomenout, proč byl Michael Jackson absolutní hudební fenomén, běžte na to. Pokud ale čekáte odhalení duše utrápeného génia a pohled pod třpytivou masku, radši zůstaňte doma a pusťte si nějaký zapadlý dokument.

Vaše Klára
(která si právě zkouší na jednu ruku navléknout bílou rukavici, aby zakryla, že se jí po včerejšku trochu třesou prsty)