Do věčných lovišť odešel Leoš Šimánek
Konec éry opravdových influencerů. Jak nám jeden chlap s foťákem a rodinou ukázal, co je to žít bez filtru
Krásné odpoledne, moji milí! Právě jsem se dozvěděla zprávu, která mě donutila zastavit se uprostřed mého obvyklého pondělního remcání. Znáte to – ráno se mi strašně nechtělo z postele, měla jsem náběh na migrénu, nadávala jsem na to, že venku je hnusně, a došly mi moje oblíbené kapsle do kávovaru. Zkrátka klasická tragédie moderního člověka. A do toho mi pípne notifikace s informací, že nás v noci navždy opustil Leoš Šimánek.
Nemůžete číst? Pusťte si audio.
Ideální na cesty autem nebo při práci.
Jestli vám to jméno náhodou nic neříká, tak jste pravděpodobně nikdy nezažili tu pravou, syrovou cestovatelskou romantiku z dob, kdy se nelétalo do Dubaje za lepším světlem pro fotky.
Skutečný influencer, který nosil flanelku a pohorky
Zatímco my dneska obdivujeme influencery, kteří přežijí víkend v luxusním glampingu s podlahovým vytápěním a donáškou jídla, tenhle chlap brázdil drsnou Aljašku, stavěl sruby v kanadské tajze a pral se s arktickými zimami.
A víte, co je na tom pro mě to nejvíc fascinující? Netáhl tam sám jako nějaký zhrzený vlk samotář utíkající před závazky. On do té divočiny sbalil svou manželku a děti! Já mám někdy problém zkoordinovat s kamarádkami páteční víno tak, aby všem vyhovoval čas a měly hlídání, a on se svou rodinou plul po divokých řekách a čelil medvědům. Tohle je pro mě naprostý vztahový a lifestylový strop. O to víc mě zasáhlo, že tenhle nezastavitelný dobrodruh nakonec po těžké nemoci svůj nejtěžší boj prohrál. Ale jak napsala jeho rodina – odešel přesně tak, jak žil. Smířený a v pevném objetí své milující smečky, v klidu svého domova.
Dnešní večer je jasný
Dnešek si zkrátka žádá trochu jiný režim. Výjimečně nebudu večer scrollovat sítěmi a rozčilovat se nad absurditami naší politické scény. Místo toho otevřu lahev těžšího červeného (protože moje milované prosecco se k poctě severské divočiny fakt nehodí), zapálím svíčku a zkusím v knihovně vyhrabat některý z jeho starých cestopisů s těmi nádhernými, poctivými fotkami.
Někdy je prostě zatraceně fajn si připomenout, že ten skutečný svět na nás nečeká v bublině našich smartphonů, ale tam venku. I když tam zrovna prší a my nemáme po ruce Gore-Tex.
Vaše Klára (která dneska večer s respektem připíjí na všechny, co se nebojí žít život bez filtru).
