Když jsem si tu zprávu přečetla (potvrdila ji její dcera Tereza Brodská), na chvíli jsem se zastavila. Jsou herečky, které máte rádi, a pak jsou herečky, které jsou... součástí vaší DNA. Jana Brejchová byla přesně ten případ.

Byla definicí filmové hvězdy v dobách, kdy to slovo mělo ještě váhu. Začínala jako ta plachá, křehká a líbezná dívenka ("Vlčí jáma"), ale vyrostla z ní žena, která svým pohledem dokázala bořit zdi. Byla tak krásná a talentovaná, že jí ležel u nohou nejen český film, ale i ten světový.

Pro moji generaci (a generaci mých rodičů) bude ale navždy především Královnou. Ať už to byla ta pohádková, moudrá a laskavá maminka Arabely, nebo ta vášnivá a silná Eliška Pomořanská v muzikálu Noc na Karlštejně.

Schválně, kdo z nás si někdy nezabroukal "Lásko má, já stůňu..."? Dneska ta píseň zní v hlavě úplně jinak. Svírá se u ní hrdlo. Byla to panovnice, která lámala meče, lámala zákaz vstupu žen na Karlštejn, ale hlavně lámala naše srdce svou grácií.

Jana Brejchová odešla po dlouhé nemoci. Její dcera Tereza poprosila o respektování soukromí, a to je to nejmenší, co pro ně můžeme udělat. Posílám tam nahoru tichou vzpomínku a dolů, k rodině, hodně síly. Ztratit mámu je těžké, i když je vaše máma národní poklad.

Dneska večer nebudu koukat na olympiádu. Dneska si pustím Noc na Karlštejně, naliju si skleničku vína a připiju na jednu úžasnou ženu. Děkujeme za všechno, Vaše Veličenstvo. Šťastnou cestu do hereckého nebe. 

Vaše (dnes tichá) Klára