Štědrovečerní verdikt
Mádl jede bomby, kouzla si vzala dovolenou a ten dabing nás straší doteď
Je to taková naše národní disciplína. Dojíst salát, rozbalit měkké dárky a v 19:00 (nebo 20:30, podle toho, jak stíháte Ježíška) zasednout k ČT1 s otázkou: „Bude to letos nová Popelka, nebo propadák?“ Letošní novinka Záhada strašidelného zámku slibovala tajemno a humor. Dostali jsme ale spíš dietní verzi obojího, kterou zachraňoval jeden přemotivovaný ministr financí. Jak to dopadlo?
Nemůžete číst? Pusťte si audio.
Ideální na cesty autem nebo při práci.
Letos to měla Česká televize těžké. Po loňských Třech princeznách, které schytaly kritiku za přílišnou emancipaci, se letos vsadilo na jistotu. Máme tu prince, princeznu, hrad a strašidla. Jenže... "jistota" v tomhle případě znamená, že se asi nebudete bát, ale ani popadat za břicho smíchy. Příběh o princi Arminovi (Oskar Hes), který hledá kouzelné bytosti, a princezně Elvíře (Sofie Anna Švehlíková), která na zámku Strašperk provozuje falešné strašidelné prohlídky, aby zalepila díry v rozpočtu, zní na papíře fajn. Realita? Trochu nuda, trochu šeď a hodně televizní vizuál.
Mádl zachraňuje království (i film)
Pokud si někdo zaslouží plný počet bodů, je to Jiří Mádl. Jeho role ministra, který chce svrhnout krále, protože ten nechce zvyšovat daně (jak aktuální, že?), je naprosto geniální. Mádl hraje s chutí, pitvoří se přesně tak akorát, aby to bylo vtipné, a v tandemu s Pavlem Křížem (generál) tvoří nejzábavnější složku celého večera.
Zbytek obsazení? Oskar Hes je sympaťák a jako princ neurazí, ale chemie s princeznou Elvírou tam prostě nefunguje. Sofie Anna Švehlíková se snaží, je moderní a podnikavá, ale chybí tomu jiskra, která by z nich udělala pár snů. A Jana Plodková jako vychovatelka/čarodějka je sice okouzlující, ale scénář jí nedal moc prostoru zazářit.
Kouzla nekousla a ten dabing... au!
Tohle musíme probrat. Název slibuje Záhadu strašidelného zámku, ale triky vypadají, jako by je dělali brigádníci o polední pauze. Většina strašení je ve filmu vysvětlena jako podvod pro turisty, což je fajn zápletka, ale když má dojít na skutečná kouzla, film vizuálně kulhá.
A pak je tu ten zvuk. Všimli jste si toho taky? Dabing některých postav, speciálně Arminova otce, tahal za uši tak moc, že to rušilo víc než kost v kaprovi. Působilo to nepřirozeně, odtrženě a zbytečně to sráželo atmosféru. Proč, proboha, proč?
Hodnocení Kláry: 2,5 z 5 popcornů
Jak to shrnout? Není to průšvih jako Hodinářův učeň (nebo co se vám nelíbilo v minulých letech), ale není to ani Anděl Páně. Je to taková ta pohádka, kterou dokoukáte, řeknete si „hmm, dobrý“ a za rok už nebudete vědět, o čem byla.
• 1 popcorn za Jiřího Mádla a jeho kreace.
• 1 popcorn za to, že nás to po večeři neuspalo hned v prvních deseti minutách.
• popcornu za snahu o moderní ekonomické vtipy (HDP v pohádce? Proč ne).
Co chybělo: Víc magie, lepší triky a méně sterilní režie. Co přebývalo: Divný dabing a pocit, že tvůrci to chtěli mít hlavně rychle hotové.
A jak se pohádka líbila vám? Byli jste tým Mádl, nebo jste raději čekali, kdy už přijdou Pelíšky? Napište mi do komentů na FB!
