Pamatujete, jak jsme u jedničky sbírali čelisti z podlahy a u dvojky jsme se dojímali nad velrybami? Tak trojka, milí zlatí, je takový "modrý guláš", ve kterém se vaří úplně všechno dohromady. Cameron servíruje technologickou špičku, ale scénář psal možná o přestávce na oběd.

Pojďme si to říct na rovinu: Vypadá to božsky. Kritici se shodují, že vizuální stránka je absolutní strop. Je to podmanivá audiovizuální jízda, kde každá kapka vody a každá šupina na drakovi vypadá reálněji než můj dnešní účes. WETA Digital prostě umí a Cameron do nás sype obrazy, které jsou esteticky opojné. Pokud máte rádi věci, co se třpytí, hýbou a vypadají draze, budete vrnět blahem.

Největší novinkou (a díky bohu za ni) je klan Mangkwan, neboli "Lid popela". Zapomeňte na sluníčkové lesní lidi nebo zenové vodní lidi. Tihle týpci žijí ve vulkanických oblastech, jsou agresivní a vede je psychopatická šamanka Varang. Hraje ji Oona Chaplin (vnučka Charlieho Chaplina, mimochodem) a vnáší do filmu konečně pořádnou hrozbu.

Tenhle "ohnivý" kmen se vykašlal na bohyni Eywu a místo toho si ujíždí na halucinogenních drogách a fascinaci ohněm. Zní to jako večírek, na který byste se báli jít, ale ve filmu to funguje jako skvělý kontrast.

A teď ta bolestivá část. Příběh. Je to trochu jako když vám babička vypráví tu samou historku potřetí. Děj se zase točí v kruhu: děti jsou uneseny, zachráněny, znovu uneseny, použity jako návnada... zní to povědomě?. Kritici tomu vyčítají repetitivnost a fakt, že scénář je místy primitivní a recykluje motivy z jedničky a dvojky.

Je to takový most mezi dvojkou a čtyřkou. Velkolepý, drahý most, na kterém se sice dějí věci, ale po odchodu z kina máte pocit, že jste vlastně nikam nedošli.

Film má 3 hodiny a 15 minut. To není film, to je šichta. Takže tady je pár Klářiných tipů:

• Pitný režim: Zapomeňte na litrovou Colu. Fakt. Nestojí to za to.
• Výběr sedačky: Berte ty polstrované. Vaše kostrč vám poděkuje.
• Mentalita: Vypněte mozek, zapněte oči. Nehledejte logiku v dialozích, hledejte krásu v pixelech.

Verdikt? Je to blockbusterová sázka na jistotu. Pokud milujete Pandoru, budete spokojení. Pokud čekáte revoluci v příběhu, budete spíš vyždímaní. Ale upřímně – v prosinci stejně není nic epičtějšího, na co do kina jít, nenajdete. Takže nasaďte 3D brýle a nechte se unést. Jen si pak nestěžujte, že vás bolí hlava z toho, jak je to všechno barevné.

Už jste viděli nové "Šmouly na steroidech"? Jste tým Voda, nebo tým Oheň? Napište mi!