Z historie Lidového domu: Kina, přestavěného na městskou knihovnu
Kino poprvé promítalo 20. května 1914 v Národním domě. První promítání v Lidovém domě, v tehdejším Bio Orel, proběhlo 5. května 1929. Protože nebyla k dispozici zvuková aparatura, promítaly se pouze němé filmy.
Nemůžete číst? Pusťte si audio.
Ideální na cesty autem nebo při práci.
Až 2. září 1934 mohli diváci v kině Orel zhlédnout zvukové filmy. V roce 1944 se v kině se změněným názvem Bio Alfa po technických úpravách promítalo představení každý den. Podle kronikáře zde byly návaly lidí kvůli uzavření konkurenčního kina Sokol v Národním domě a daly se zvládat jen díky četnické asistenci. Poslední představení, doložené zprávou v novinách, je Světlo jeho očí z 11. května 1945, kterým kino původně začínalo.
Poté ho přejmenovali na kino Svornost. Bylo využíváno hlavně na propagandu a spíše než promítání zde probíhaly kulturní akce. V prvních letech po válce se v Lidovém domě pořádaly i koncerty, oslavy Svátků práce, divadelní představení ochotníků i plesy. O promítání kina se zmiňuje kronika z roku 1949, kdy ve zdejším zestátněném kině byl na programu film Hostinec U Kamenného stolu. Přišlo mnoho diváků, ale ti byli zklamáni, protože hlavně scény, kde hráli Rychnováci jako kompars, byly vystříhané. Samozřejmě neexistovalo Bio Poláčkov, tento smyšlený název najdeme v televizním zpracování Bylo náš pět. Doplňme z Renčínova zpracování Bylo nás pět citátem z Poláčkova originálu: My hoši, co spolu mluvíme, nechodíme do Národního domu, jelikož jsou tam okna vysoko, ale chodíme do Lidového domu, tam jsou okna nízko. To jeden z nás zaplatí vstupné, a když v sále zhasnou, pak oknem pomůže těm druhým dovnitř, abychom nemusili platit.