Těch deset kronik z let 2004 až 2013 má 2.243 stran, 1.533 zapsaných událostí, 3.483 fotografií, hmotnost všech deseti knih je 33,5 kg. Každá je vázána a zpracována jinak, všechny v kůži a plátně, jde o nezaměnitelné vynikající originály. Kroniky jsou předávány každoročně také na CD, letos 3 díly na 3 cédéčkách. Takovou práci ocení budoucnost. Nedá mně to nevzpomenout dlouholetého rychnovského kronikáře Eduarda Weise, jehož zápisy byly nejen kvalitní, výstižné, ale i čtivé, vyberme dva z nich: Událostí roku 1948 pro filmové zdejší fanoušky bylo natáčení Poláčkova filmu Hostinec U Kamenného stolu. Přední pražští filmoví herci s pomocným personálem (celkem na 60 osob) přijeli sem počátkem srpna. Natáčeli hlavně v Solnici v hostinci Na zámečku, méně u nás ve městě a ve Studánce. Velmi se jim u nás líbilo; 10. srpna svedli na sportovním hřišti fotbalový zápas se zdejšími borci za nikdy nevídané návštěvy a kasovního příjmu a 14. srpna okouzlovali své ctitele a ctitelky filmovým kabaretem v přeplněném sále Národního domu. Koncem června 1949 promítán byl ve zdejším státním kinu film Hostinec U Kamenného stolu, jehož premiéra byla v Praze 23. září 1949; naše mnohé diváky trpce zklamal. Co se natěšili, že uvidí své tváře, graciésní půvab plavné chůze a okouzlující charm úsměvu na plátně. Že budou obdivováni a ještě více obdivovány zraky svých přátel i nepřátel – a on byl zatím film zestříhán hlavně ve výstupech komparsu. A proto odsouzen a zavržen: nemo propheta in patria se znovu u nešťastného Poláčka osvědčilo. Kolikrát už a kolikrát ještě? Jedna z těch, která tam jako ochotnická herečka hrála významné „křoví“ (vše bylo vystřiženo), byla Soňa Zourková, dcera sekundáře rychnovské nemocnice. (Doplňme překladem z latiny nemo propheta in patria (sua) = nikdo není prorokem ve své vlasti.)