Je na něm nápis KVVIETSSI SLAVVE BOZI DAREM PANA GIRzIHO BLECHI OBRAZ TENTO POSTAVVEN To je přece chronogram = zápis času, z řeckého χρόνος chronos (čas), γράμμα gramma (písmeno). V něm dávají všechna písmena, která mohou být římskými číslicemi (M=1000, D=500, C=100, L=50, X=10, V=5, I=1), dohromady rok, který se vztahuje k osobě, o níž se nápis zmiňuje, v tomto případě k Jiřímu Blechovi (hláska „j“ se tehdy psala „g“ a naše „ř“ pak „rz“). Jakoby zakódován je rok 1736, stačilo „sčítat“ V(5)+V(5)+I(1)+I(1)+L(50)+V(5)+V(5)+I(1)+D(500)+M(1000)+I(1)+I(1)+L(50)+C(100)+I(1)+V(5)+V(5) = 1736. Vezměme příjmení Blecha za záminku dalšího povídání - na tomto kříži čteme Girzi Blecha, i když zrovna o tomhle Jiřím nic jiného nevíme. Ale popořadě. Cože by tedy měl mít společného slavný spisovatel Bohumil Hrabal s Rychnovem nad Kněžnou a Blechovými z toho města? Tomáš Mazal zmiňuje ve své knize „Bohumil Hrabal“ příjmení spisovatelova biologického otce Bleha (s písmenem h) a František Cinger v knize „Prokletí slavných“ (vyšla 2006) uvádí víc v kapitolce „Bohumilem po otci, ale považoval za něj Francina, vlastně Pepina“. Vezměme si tento text do ruky a sledujme: Biologickým otcem Bohumila Hrabala byl Bohumil Blecha (* 3. 1. 1893 Jevišovice). Budoucí spisovatel se narodil 28. března 1914 v Brně-Židenicích svobodné 20leté Marie Kilianové, přezdívané Maryška, ale otce bychom v křestním listě hledali marně. 4. dubna 1914 byl Bohumil František Kilian, tedy později slavný spisovatel Bohumil Hrabal, pokřtěn za přítomnosti kmotrů Františka Hrabala, obchodníka s limonádami v Brně (nepochybně tatínka „Hrabala“, budoucího adoptivního otce „Francina“ Hrabala) a 48leté babičky Kateřiny Kilianové. Po dvou letech v Polné u Jihlavy, kde prosperoval pivovar, uzavírají sňatek ona Maryška, tedy Marie Kilianová, a o pět let starší Francin Hrabal. 26. prosince 1916 pak právě on dává písemným prohlášením Bohumilu Františku Kilianovi svoje příjmení a v tom okamžiku se „zrodil“ Bohumil Hrabal. Aby bylo jasno: Biologický otec Bohumil Blecha se před adopcí svého syna vzdal. Nás může zaujmout, že biologický dědeček slavného spisovatele Bohumila Hrabala Bohumil Ignác Blecha (*17. 10. 1859, na obrázku s manželkou a synem), rodák z Rychnova nad Kněžnou, byl v době vnukova narození nadučitelem ve Velkém Újezdě u Brna (Oberlehrer in Gross-Augest). Budoucí spisovatel byl počat z mladistvé lásky jeho syna Bohumila Blechy a Maryšky Kilianové, dvou přátel ze sousedství v Brně-Židenicích, no a dědeček Bohumil Ignác Blecha volným mravům nejspíš nepřál a my se můžeme domnívat, že ani vztahu mladých milenců. Proč se mladí milenci nevzali, to se můžeme jen dohadovat. Otočme list a zkusme seřadit ze spisovatelovy „rychnovské větve“, co víme: - spisovatel Bohumil Hrabal (*28. 3. 1914 Brno-Židenice - †3. 2. 1997 Praha); - rodiče Bohumil (na Zeugnis = vysvědčení psán i Gottfried) Blecha (*1. 1. 1893 Jevišovice, německy Jaispitz - tak je zapsáno v rodném a křestním listu, †1970 Brno) a Marie Kilianová, zvaná „Maryška“ (*1894); - prarodiče Bohumil Ignác Blecha (*17. 10. 1859 Rychnov nad Kněžnou, čp. 220, náboženství římskokatolické, později českobratrské, †16. 9. 1928), nadučitel ve Velkém Újezdu u Brna, později uváděný jako správce zemského výboru, a Marie Blechová, rozená Türková (*11. 11. 1863 Jevišovice), náboženství římskokatolické; - praprarodiče Jan Křtitel Petr Blecha (*26. 5. 1833 Rychnov nad Kněžnou čp. 368, †14. 10. 1864 v Rychnově nad Kněžnou), soused a písař městský (v německém textu Sekretär in Rychnau) a Anna Blechová (*28. 3. 1839 Rychnov nad Kněžnou - †23. 12. 1905 v Rychnově nad Kněžnou), rozená Kounová (v rodném a křestním listu starým pravopisem geb. Kaun), manželská dcera Václava Kouna, souseda a mistra soukenického z Rychnova nad Kněžnou čp. 220, a jeho manželky Antonie, rozené Peckové z Rychnova nad Kněžnou čp. 213; - prapraprarodiče Jan Blecha, katolík, mistr soukenický v Rychnově nad Kněžnou, a Marie Blechová, katolička, rozená Filípková; bydleli v Chaloupkách (dnes pátá chaloupka od Kosových ze směru od Habrové); - praprapraprarodiče Jan Filípek, soused a mistr soukenický v Rychnově nad Kněžnou, a jeho manželka - dcera Antonína Rericha z Rychnova nad Kněžnou. Přidejme, že Bohumil Hrabal byl spolu se svou manželkou Eliškou Hrabalovou 15. dubna 1985 v Rychnově na besedě, kterou uspořádala knihovna spolu s okresní odbočkou Klubu přátel výtvarného umění. Tehdy přišlo plno lidí do malého sálu SK ROH (běžně Domu osvěty, nyní Národního domu). Zachovalo se o tom svědectví v Kronice BSP Okresní knihovny v Rychnově nad Kněžnou, ale to se raději podívejme na prezentaci Bohumil Hrabal, tam je víc obrázků. Co dodat? Bohumil Hrabal, rozený Bohumil František Kilián, byl jedním z nejvýznamnějších, nejosobitějších a nejpřekládanějších - do víc než 30 jazyků - českých autorů  20. století, za své dílo byl několikrát oceněn, za román Příliš hlučná samota získal italskou literární cenu Premio Elba – Raffaello Brignetti, maďarskou cenu I. Bethlena, za knihu Obsluhoval jsem anglického krále Národní cenu České republiky, francouzské vyznamenání Officier de l´ordre des arts et des lettres (Rytíř umění a písemnictví), za anglické vydání Příliš hlučné samoty obdržel cenu Georgie Theinera a cenu Jaroslava Seiferta za trilogii Svatby v domě, Vita nuova, Proluky ad. Podle jeho předlohy byl natočen oskarový film Ostře sledované vlaky, za nějž 30. dubna 1968 obdržel společně s Jiřím Menzelem Státní cenu Klementa Gottwalda. Na nymburské reálce propadal (jako Karel Poláček na rychnovském gymnáziu), odmaturoval na něm s odřenýma ušima (Poláček na gymnáziu v Praze). Nymburk mu udělil čestné občanství, Hrabal ho odmítl převzít, a tak mu bylo zasláno poštou; když zemřel a dělala se jeho pozůstalost, tak se ten papír našel úhledně založený ve složce, ve které měl čestné doktoráty. V Nymburku na pivovaru má desku s textem podle svého přání, že žádnou desku nechce, ale když tak, tak jen ve výšce, kam čurají psi. V roce 2004 odhalili v čekárně stanice Dobrovice u Nymburka, kde sloužil (ale taky ve stanicích Kostomlaty a Nymburk), pamětní desku taky. Citujme: Jako výpravčí se osvědčil. Proslul tím, že odbavoval vlaky pískáním na prsty. Cestující, kteří projížděli stanicí, stahovali okénka a žasli. Když skládal zkoušky, propadl ale ve všech testech. V Kostomlatech, kde měl sloužit, vedl zkušební komisi k trati. Poklekl před kolejnici, položil na ni ucho a řekl: Vlak číslo 804 projel právě Kamenným Zbožím. Všichni byli zaražení. A když se ho inspektor zeptal, kde se to naučil, řekl, že to pochytil z amerických filmů s Gary Cooperem. Vraťme se k nám do Rychnova - po Hrabalovi pojmenovalo 13. února 2007 rychnovské městské zastupitelstvo bývalou polní cestu, spojující Javornickou ulici a Jabloňovou alej, na ulici Bohumila Hrabala. Ještě jednou citujeme Bohumila Hrabala: "Skutečným otcem byl a je pro mě jen ten, kdo se o mě odmala staral, kdo mě vychovával a kdo mi dal vzdělání. A to byl Francin, nikdo jiný." P. S. Děkuji brněnské rodačce Drahomíře Kalvodové, rozené Blechové, nevlastní sestře Bohumila Hrabala, za poskytnutí rodinných dokumentů a fotografií - cituji její slova - z úcty k otci a věrnosti pravdě.