Tento kritický soupisový katalog navazuje na práci Lubomíra Sršně a Olgy Trmalové z roku 2005 Malované miniaturní portréty. Sbírka oddělení starších českých dějin Národního muzea. Zatímco první kniha obsáhla 377 miniatur, tento svazek má 230 tzv. drobných portrétů; doplňme, že se připravuje ještě třetí svazek, který zpřístupní asi 430 malovaných závěsných portrétů, tedy obrazů standardních a velkých. Cílem tohoto dlouhodobého projektu je odborné zpracování a katalogové publikování celé sbírky malovaných podobizen z uvedeného oddělení, která má nyní přes tisíc kusů. Muzejní sbírka malovaných portrétů, budovaná již od samotného vzniku Národního muzea v roce 1818, obsahuje podobizny od 16. do první poloviny 20. století. Od počátku byla přednostně zaměřena na shromažďování portrétů významných osobností z české historie. Přesto dnes obsahuje i podobizny lidí již zapomenutých či zcela neznámých, a teritoriálně zahrnuje i ikonografický materiál ze sousedních evropských zemí. Poprvé v historii se jí nyní dostává důkladného zpracování v podobě kritického katalogu standardních mezinárodních parametrů. Kniha obsahuje kromě úvodních kapitol a vlastních katalogových hesel barevné reprodukce všech 230 portrétů, překreslené kopie všech malířských signatur, medailonky portrétistů, soupis portrétovaných osob, rozsáhlý seznam použité literatury a konkordanci inventárních a katalogových čísel. Je koncipována tak, aby uspokojila nejen odborníky, ale aby přístupným a srozumitelným jazykem zaujala i širší veřejnost se zájmem o kulturní historii. Překlady nejdůležitějších partií a vysvětlivky struktury katalogových hesel a zkratek v angličtině usnadní užívání knihy i zahraničním zájemcům neovládajícím češtinu. Pro názornost uveďme jeden z drobných portrétů – akvarel představující s velkou pravděpodobností Magdalenu Dobromilu Rettigovou. Ta v Rychnově nad Kněžnou, kde její manžel působil na radnici, dopsala 1825 svoji Domácí kuchařku. V rozsáhlém fundovaném komentáři se dozvídáme, že autorem portrétu byl nejspíše Jan Alois Sudiprav Rettig. Mimochodem – namaloval i jejich dcerku Jindřišku děťátko (Rettigův výraz); to byla později ona slavná Jetti, jež zpívala roli Lidunky při premiéře Fidlovačky 21. prosince 1834 a pak proslula jako primadona assoluta v mnichovské opeře. Lubomír Sršeň (*1949), rodák z Habrové, části Rychnova nad Kněžnou, se věnuje problematice portrétní malby po celou dobu svého působení v Národním muzeu, tedy čtyřicet let. Kombinuje uměleckohistorické a klasické historické metody, což mu umožňuje komplexní posouzení studovaných podobizen a vystižení jejich specifického významu. V mnoha případech se mu podařilo identifikovat u anonymních obrázků jak jejich autory, tak zobrazené osoby, zajímají ho osudy portrétovaných, všímá si jejich oděvů, účesů, šperků, vyznamenání apod. Kniha je tedy dobrou pomůckou pro pracovníky muzeí a galerií, pro historiky umění, historiky českých a evropských dějin, pro zájemce o každodenní život, o módu, vojenství, o řády a vyznamenání atd. Co závěrem? Nabízí se ohlédnutí – před dvěma lety vyšly od stejného autora Nevšední příběhy portrétů. Tato jeho knížka v jistém slova smyslu navazovala mj. na jeho Příspěvky k poznání osobnosti Václava Hanky, které vyšly předtím ve Sborníku Národního muzea (tehdy šlo o přísně vědeckou práci), a třeba na Portrét Boženy Němcové jako sedmnáctileté dívky (ve sborníku Památníku národního písemnictví 2002) – poslední z pěti kapitol Sršňovy práce nese název Božena Němcová jako Barunka Panklová. Nechci brát čtenáři možnost doslova vychutnávat výsledky badatelského úsilí a současně autorovy člověčí radosti (novinářsky živého přenosu) o tom, jak to tedy bylo s tolik často uváděným portrétem mladinké budoucí slavné spisovatelky. Stačí si tam sledovat porovnání s jiným, také slavným portrétem Boženy Němcové, dílem Josefa Vojtěcha Hellicha. Tady šel Sršeň ještě dál – až ke známé Sedmnáctileté Boženě Němcové s manželem, dílu Adolfa Kašpara (tam je zobrazena jako čerstvě provdaná, tančící s manželem na jiřinkovém plese; překvapivě se čtenář dozvěděl, že modelem pro štíhlou postavu mladičké novomanželky byla Kašparova 15letá dcerka. Zvídavému čtenáři jen napovím v souvislosti s autorstvím onoho slavného obrazu jméno Antonín Lhota, jinak odkazuji na tuto knihu. A že se čtenáři vybaví (Sršeň to také připomíná) Halasova slova Byla krásná, až to k víře není / prameny nocí z vlasů tryskaly / a ty oči uhrančivé / ach ty oči uhrančivé / zeleň moří a dva kříšťály, je pravda taky.