Televizní divák má v paměti 29. duben 2004, to televize dávala 27minutový pořad Potomci slavných, věnovaný Rudolfu Roklovi a jeho blízkým. Přidávám fotografii, kterou jsem pořídil v pražském Divadle hudby, kde se křtilo při natáčení Tobogánu jeho CD. A protože vidíme Rudolfa Rokl s Karlem Gottem, tak dovolte volně uvést slova Karla Gotta z jiného pořadu: Bez Rudolfa Rokla by můj začátek vypadal asi úplně jinak, protože on byl geniální klavírista, vynikající jazzman, ačkoliv vystudoval konzervatoř a akademii, a mohl hrát skvěle klasiku. Rachmaninov byl například takovým jeho oblíbeným skladatelem, ale hrál piano jako Oskar Pieterson. Tento člověk neopovrhoval popovým zpěvákem, tenorem, který se směroval spíš na kantilénu, byl jeden z těch, který mně doporučoval jít na konzervatoř. Že je sice hezký, že zpíváš jazz, že máme společně rádi jazz, ale já v tobě slyším takovýho zatím utajeného tenora. Takového, že by bylo škoda nepracovat na tom hlase. A kdo se chce o Rudolfu Roklovi dočíst něco jiného, doporučuji knihu Tomáše Slámy (ostatně taky rychnovského rodáka, i když žil v nedalekém Kostelci nad Orlicí) „Ze života jednoho pořadu“, rozumí se rozhlasového Tobogánu. R. R. totiž miloval vlaky.

P.S. Vy jste zvědaví, o čem tam byla tehdy řeč? Tak tedy citace: Přímý přenos se blížil ke konci. „Můžeš se ještě na něco těšit, Rudolfe?“ „Ale ano. Pozítří jedu na lokomotivě do Košic. Máme tam koncert. Kapela jede autobusem a Karel Gott letí letadlem.“ Karel Gott uslyšel své jméno, vstoupil na pódium, aby svým hlasem pozdravil nově nabytý hlas Rudolfa Rokla. Než zaznělo belcanto, namítám: „Nezlob se, Karle, Rudla se trmácí do Košic na lokomotivě, kluci autobusem a ty letadlem. Není to primadonství?“ „Není,“ odpověděl pohotově Karel Gott, " já letím proto, abych mohl přivítat Rudlu na nádraží, až přijede na lokomotivě.“