••• Josef Navrátil, dozorce finanční stráže z oddělení SOS finanční stráže, byl těžce zraněn německými teroristy ve Vrchní Orlici u Bartošovic v Orlických horách 25. září 1938. Při zranění došlo k průstřelu plic a byl hospitalizován v Rychnově. Pohřbu, který byl vypraven z rychnovské nemocnice, se zúčastnil i velitel 4. divize generál Karel Kutlvašr; později - v květnu 1945 - velitel Pražského povstání. V nemocnici byl na pokoji s kolegy zraněnými při přepadech oddělení finanční stráže Františkem Bílkem, dozorcem OFS v Kunštátu v Čechách (nynějším Orlickém Záhoří), a Bedřichem Rázkem, dozorcem OFS v Nové Vsi u Kunštátu v Čechách. František Bílek o Navrátilovi vypověděl: 25. září byl sem přivezen kolega Navrátil a po prvním ošetření byl dán na tentýž pokoj jako já a kolega Rázek. Měl těžký průstřel v horním pravém hrotu plic a zakázáno mnoho mluvit. Proto jsem se ho ani mnoho nevyptával, jen když mě pokynem zavolal, posloužil jsem mu. Prosil mě, abych napsal dopis jeho matce a bratrovi, aby přijeli, čemuž jsem milerád vyhověl. Z úryvkovitých rozhovorů jsem zjistil, že on byl na hlídce ve Vrchní Orlici s jedním vojínem SOS, když pojednou byl zákeřně zezadu střelen. Střela pronikla pažbou pušky a pak mu, deformovaná, pronikla plícemi, kde udělala velký otvor, a zůstala pod lopatkou. Já byl raněn jen lehce a již jsem mohl opustit lůžko. Nikdo si nedovede představit naše duševní boje za těchto krátkých rozprav, kdy jsme v nečinnosti leželi v nemocnici, v republice probíhala mobilizace a schylovalo se k jednání v Mnichově. Při jedné takové rozpravě mně řekl: ,,Jen aby to nebylo všechno zbytečné, rád bych třeba zemřel, jen aby to alespoň národu a vám všem prospělo.“ Zemřel pak 2. října v náručí své matky, doslovně se utopil ve vlastní krvi, když se mu průstřelem počala valit do plic. V sobotu 26. září měl mít svatbu - jeho snoubenka se dozvěděla o jeho zranění až poté, když nepřijel na svatbu. Když později přijela do nemocnice a dozvěděla se, že je již mrtev, padla do mdlob jako podťatý strom. To byly ty nejhorší chvíle mého života, neboť jsem se současně dozvěděl, že musíme opustit hranice a Orlické hory. Byl jsem tak rozeštván, že hned druhý den jsem požádal o předání do domácího ošetření, ani jsem nemohl vydržet do kolegova pohřbu. Rakev s pozůstatky Josefa Navrátila byla převezena do jeho rodné a domovské obce Sudkov u Šumperka. Než však tam byla dopravena, byl Sudkov zabrán Německem. 6. července 1946 byl na místě, kde byl Navrátil zraněn, odhalen pomník za účasti velkého množství lidí včetně vysokých úředníků finanční stráže z Ministerstva financí a Zemského finančního ředitelství v Praze.