Okresní klub PTP sdružoval v době založení 126 členů, nyní 39 plus 4 vdovy po nich. Nejstarší členkou rychnovské pobočky je čilá 90letá Marie Hladíková, která žije v Domově důchodců v Borohrádku. Z Trutnova, kde žije, přijel mezi “bratry” pétépáky donedávna rychnovský děkan 82letý Jan Rybář. Připomeňme jeho život: 1949 studoval bohosloví v klášteře na Velehradě, během noci z 13. na 14. dubna 1950 byl klášter příslušníky SNB a StB zlikvidován, ocitl se v internaci v Bohosudové, tam pracoval mj. v prádelně. V létě 1950 tyto tehdy mladé odvezli do Hájku u Prahy, kde měli být přeškoleni na socialistickou mládež, ale protože se to nedařilo, byli převezeni na stavbu Klíčavské přehrady. Do PTP byl povolán 1. 9. 1952 (tam mj. u zedníků), po 27 měsících u PTP pracoval jako pomocný dělník, stále sledován, přežil zatýkání v roce 1955 díky včasným varováním kamarádů a zmizel do Třince, kde pracoval v železárnách. Ale ani tady ho StB nepustila z dohledu, byl sledován a vyslýchán, až 12. 5. 1960 byl zatčen a odsouzen na 2 roky za sdružování proti republice (trest vykonával jako horník, po lehkém úrazu eskortován do věznice Valdice, kde brousil křišťálové sklo a byl tajně vysvěcen na kněze, když předtím u některých vězněných církevních profesorů – vězňů složil zkoušky z teologie a filozofie). Po propuštění z vězení pracoval jako pomocný dělník, po nástupu Dubčeka dostal možnost řádně dostudovat v rakouském Innsbrucku, odkud se vrátil počátkem školního roku do vlasti, ale nemohl být v nastupující normalizaci zařazen do duchovní správy. Do roku 1989 byl v Turnově jako pomocný kněz, až roku 1989 byl přeložen do Rychnova nad Kněžnou, odtud odešel do Trutnova. Pod názvem Svědectví o PTP okresu Rychnov nad Kněžnou roku 1996 vyšla 349stránková publikace, již vydaly společně Státní okresní archiv, Okresní úřad a Svaz PTP - okresní klub Rychnov nad Kněžnou - nákladem 1000 kusů. Starším generacím oživuje to, co znala, a mladým podává svědectví o době, kterou nezažili. Po ediční stránce zvolil autor tehdejší ředitel rychnovského okresního archivu Josef Juza šťastné řešení publikováním individuálních vzpomínek. Velmi cenné jsou rejstříky a zejména Předmluva, Stručné slovo o táborech nucených prací a Vznik a vývoj PTP. V posledně jmenované kapitolce je mj. citace šokujícího textu : "Příslušníci PTP byli určeni po pětileté službě v armádě k transportu do sovětských likvidačních táborů. Že k tomu nedošlo, bylo následkem náhlého odchodu Stalina a Gottwalda. Příslušné rozkazy jsou uloženy v archívních trezorech KSSS a byly zveřejněny až po nástupu Gorbačova" (str. 46). V publikaci jsou zpracovány osudy 126 příslušníků PTP z rychnovského okresu, z nichž nejvíc bylo syny soukromých zemědělců - 55, dělníky - 25, syny podnikatelů - 13, studenty - 9, podnikateli - 6, kněžími římskokatolické církve - 6 atd. Pétépákem z Rychnovska byl i Kryštof Kolowrat. Svědectví o něm podal před časem švagr Jiřího Šlitra pétépák Ferdinand Mroženský (žijící v Jablonci nad Nisou), vězněný komunistickým režimem 6 měsíců v trutnovské věznici. V ní zažil roku 1949, jak Kryštofa Kolowrata hodili estébáci zmláceného a zkrváceného s rozbitými chodily o půlnoci do jeho cely. Na závěr citujme z oné knihy slova velitelů PTP z let 1950 – 1954: Vašimi hlavami vydláždím hořovické náměstí. Těch borovic kolem tábora je pro Vás dost. Štábní kapitán Bedřich Ťoupalík, VTNP Svatá Dobrotivá, útvar 52 PTP Nechám kasárna obehnat ostnatým drátem, ať si Svobodná Evropa hlásí, že je v Stochově koncentrák. Npor. Šubrt, Stochov Můžete být rádi, že můžete dýchat socialistický vzduch. Když se nebudete ukázněně chovat, tak vás pověsíme na stromy kolem kasáren. Npor. Jan Sebera, 55. PTP Ostrava- Stará Kamčatka Čo chcete hovoriť, eště deti vašich detí budú mať klasifikáciu E! Velitel PTP na dole Pokrok