Zadní rám byl rozbitý, deska ležela pohozena s prkny na zemi (předtím byla ukradena odtud figurka jednoho z Poláčkových kluků, stejně tak zmizela před dvěma lety u zastavení na místě, kde stával Poláčkův rodný dům). Vzpomeňme, že v březnu 2004 byly pomalovány rtěnkou sochy hrdinů knížky Bylo nás pět. Každé ze zastavení-tabulí, na nichž jsou úryvky z těchto knih, fotografie a texty, bylo naplněním jedné části projektu CZ 3. 22./3.3.02/08.00221 Bylo nás pět, spolufinancovaného Evropskou unií z prostředků ERDF prostřednictvím Euroregionu Glacensis. Přímo k tomuto místu, kde k poničení došlo, se vztahuje text z jeho Poláčkova románu Vyprodáno: Viktor se zalíbením patřil do kraje, ohraničeném modrým pásmem hor, které se na obzoru vzdouvaly jako nepokojné moře. Miloval tu zemi starodávnou, nevzrušeně se koupající ve slunečné záři; chtěl vysloviti podiv nad věčnou spanilostí tohoto kraje a pravil: „Letos se nám to vydařilo.“ Přicházeli ke skupině modřínů, zahalených v modravém průsvitném závoji. Rostly nad zbrázděnou opukovou stěnou, pod níž líně bublal něžný potok. „Přeloženo“ do současnosti: Skutečně odtud je překrásný výhled na modravé pásmo Orlických hor, i ty modříny jsou doslova vedle a ona zbrázděná opuková stěna není nic jiného než Habrovská skála, opředená pověstmi o panně na jelenu a Panně Marii Svatohavelské. A že ten potok se jmenuje Javornický, to je taky pravda.