Dále pak domeček z roku 1925 s autentickým dobovým zařízením (tapetami, podlahami, doplněno elektrickým osvětlením), kopírujícím tehdejší měšťanskou domácnost (vedle moderní ložnice koupelna s vanou včetně zaoblených rohových kachliček, kotle na ohřívání vody i moderní sprchy). Nově je tu hračkárna ze 30. let, kde na pultě nabízí prodavačka tehdy nejnovější modely aut. Novinkou je i vlastenecká vitrínka, připomínající letošní 150. výročí vzniku Sokola, mj. kazeta „Kulihrášek a všesokolský slet“ s obrázky Artuše Scheinera a verši Marty Voleské, sokolky a sokolíci (vyráběla firma Baťa), klasická hra „Poznávej svoji vlast“ (tady v provedení z let 1915, 1930 a z 50. let, každá z nich s jinou mapou, jak se republika měnila), k vidění je i dřevěná stavebnice Pražského hradu (inicioval ji Jaroslav Seifert v letech 1957- 58), uložená v truhličce s malovanými lidovými motivy. Připravena je expozice o tom, jak si hrály děti v 50. letech, sem bude umístěn od června Vanclův přes metr vysoký kolotoč ze stavebnice MERKUR, jako závěsné lampičky jsou tu dva broučci, tehdy výroba Vamberecké krajky Vamberk ze 60. let (kdopak si je ještě pamatuje?) Loňským unikátním přírůstkem muzea hraček, jež najdeme v prvním poschodí radnice z roku 1804 na Starém náměstí v Rychnově nad Kněžnou (v ní dopsala roku 1825 svoji Domácí kuchařku M. D. Rettigová), je unikátní atypický domeček pro panenky, i se schodištěm, pokojíky, koupelnou a na střeše s tenisovým kurtem (po jeho odklopení se objeví svítidla, jež zajišťují osvětlení všech místností). Vytvořil jej slavný český architekt Josef Gočár, jehož díla především z kubistického a funkcionalistického období patří k vrcholům české moderní architektury. Co jiného k vidění? Tak např. panenka podomní obchodnice s poctivými bavlněnými kostičkovanými punčochami a stařičká školní třída, stavebnice z roku 1900 s přebalem, na němž jakýsi profesor přírodovědy má na zádech plechovou schránku, z níž vyskakuje různá havěť. Překvapením pro příchozí je, že tuto plechovou schránku s odklápěcím víčkem tu vidí ve skutečnosti. Připomíná nám, že to byla velmi oblíbená hračka tehdejších dětí, kdy chodily hodně do přírody, odchytávaly různé živočichy a v těchto schránkách si je přinášely domů. Nejen holčičky zaujmou další nové exponáty - americké papírové vystřihovací panenky i s původní kazetou z přelomu 19. a 20. století. Na ty panenky v dobovém oblečení (vzadu se stojánky) pak děti vystřihávaly a zavěšovaly šatičky. A protože byly vedeny k manuální zručnosti, mohly si je i vyšívat (šatičky byly prodírkovány). Vedle upoutá dětský kloboučnický obchod z doby kolem roku 1910, kdy si dámy hodně kupovaly klobouky. Najdeme tu i kdysi velmi slavné Richterovy kostičky z roku 1880, zvané taky kotvové nebo ankrové (Anker = německy kotva) z Rudolfstadtu. Jejich zvláštností byl patentovaný materiál (v ruce působí jako kámen, přitom šlo o barvený písek a plavenou křídu, která se dávala do forem a sušila za vysokých teplot osm dnů), na tehdejší dobu velmi moderní stavebnice; z ní se daly dělat mozaiky a třeba i hlavolamy. Tehdy šlo o nadčasového výrobce, který hodně investoval do inzerce a vydával i nádherné propagační čtyřjazyčné (německy, česky, polsky a maďarsky) barevné propagační letáčky k těmto stavebnicím. Z hlediska regionálního je tu překvapivá i Boučkova abeceda „Mami, už píši“ (továrnu měl naproti rychnovskému pivovaru) a dětský kočárek osmipérák BESOL, výrobek Kovodružstva Rychnov nad Kněžnou. V expozici M. D. Rettigové vidíme i nůžky na zakracování knotů, tzv. kratiknot, dále pak nástroj na vykrajování jádřinců (vytvořil krásnou spirálku) a taky důmyslný louskáček na ořechy (zaklapneme a skořápky se nerozletí po místnosti). Toto muzeum je totiž přesně tam, kde v letech 1824 – 1834 měli byt manželé Jan Alois Sudiprav Rettig, rodák z nedalekých Kvasin, a jeho manželka Magdalena Dobromila Rettigová, která právě zde dopsala svoji slavnou Domácí kuchařku. Návštěvníci uvidí dobové kuchyňské a domácí věci, jako valchu, máselnici, zvon na praní prádla, ruční pračku, kuchyňskou polici, žehličku na dřevěné uhlí i s podložkou, hrnek povidlák, různé sběračky, kvedlačky, ale taky šťouchadlo na brambory a parádní vyšívané utěrky. Návštěvníka asi zaujmou i další součásti každé tehdejší domácnosti, jako byla bible, ale stejně tak domácí oděv z doby Magdaleny Dobromily, slunečník, ručně vyšívaná kabelka, široký slámový klobouk s pentlí a vlčími máky, ručně háčkované rukavičky, pléd a zachovalý cestovní kufřík. Toto muzeum hraček ve třech místnostech ročně navštíví přes pět tisíc lidí, expozice byl už předtím podstatně rozšířena a obohacena o typicky český fenomén – čtyři domácí loutková divadla i s dobovou dokumentací, mezi nimi i loutkové divadlo Vojtěcha Suchardy z Nové Paky, v něm bývalo až 130 loutek, třeba i vlk v babiččině čepci. Z přírůstků zaujme i dávno zapomenutá hra Slavní mužové čeští, návštěvníci tu mj. najdou habešánka (jeho prodejem ve 30. letech 20. století podporovali naši lidé Habešany proti italským fašistům) i panenky v podobě Shirley Templové, dětské hvězdy amerického filmu, ale i panenka v podobě jeptišky. Z dalších exponátů tu je k vidění (a slyšení) hrací strojek symphonion se třicítkou dírkovaných desek, dětská expozice je obohacena o dětskou žehličku s tělískem a podstavečkem pro ni, o dětský mandl, sporáček, laternu magiku na film i skleněné diapozitivy, kde se svítilo svíčkou, i dětský ponk s nářadím. Muzeum hraček zahrnuje období od roku 1880 do 60. let 20. století. K vidění jsou hračky převážně německé - výrobci panenek s porcelánovou hlavičkou byli totiž hlavně v Německu kolem Sonnenbergu u Waldhausu a tradici tam nepřerval totalitní systém jako u nás. Ze vzácných exponátů zde jsou i panenky i české; v okolí Karlových Var bylo 80 porcelánek, které se zabývaly výrobou porcelánových panenek. Další zemí, kde se panenky vyráběly, byla Francie, u nás to byli menšinoví výrobci panenek při porcelánkách, i když jejich těla s kloubovýma rukama a nohama vyráběli domáčtí dělníci. Bohužel takových panenek se zachovalo málo.V tomto muzeu najdeme stovku panenek s porcelánovou hlavou, z jiných materiálů pak další stovku, k tomu kočárky, pokojíčky, dobové fotografie atd. Příchozího nejspíš překvapí, že byly i panenky charakterové, vyráběné podle skutečného dítěte, či textilní panenky budoárové; tyto "panenky na pohovku", které nebyly určeny ke hraní, byly vždy elegantně, módně oblečené do interiéru 20. a 30. let 20. století. Vyráběly se z látky a jejich oblečení bylo kvalitní a nákladné. K vidění tu je mj. z přelomu 19. a 20. století nádherná 120 cm vysoká panna s porcelánovou hlavou v dobovém oblečení a další budoárové panenky, které byly určeny jen jako dekorace do bohatých domácností a tomu taky odpovídala i výbava panenek, jako bylo převlečení no noc a na vycházky. V druhé místnosti najdeme exponáty do 30. let 20. století - zaujme dobový pokojíček z roku 1930 s funkčním osvětlením a původním nábytkem. To byla doba, kdy byly běžné celuloidové panenky - ty se sice vyráběly vedle porcelánových už od přelomu 19. a 20. století ( kolem roku 1900 byl celuloid daleko dražší než porcelán). Používaly se i tzv. papírmaše (papiermache), forma se používala stejná jako u porcelánových, ale plnila se právě touto papírovou masou. Tyto panenky, určené spíš pro chudé děti, byly ale stejně krásné, stejně sdělné jako ty porcelánové, a často měly i mrkací oči. Rozdíl? Tyhle panenky jsou ohrané, s porcelánovými si totiž kolikrát děti ani nesměly hrát. Čeští výrobci úzce spolupracovali s Francií, a tak naše panenky ze 30. let jsou hodně podobné panenkám francouzským. Ve třetí místnosti jsou k vidění kočárky ze 40., 50. i počátku 60. let, jeden z nich - z 20. let - patřil rodině továrníka z Třebechovic pod Orebem. Dál tu najdeme knihy z 30. let, jako byli Marbulínci, Hráčci, a nechybí ani Ferda mravenec. Kuchyňská linečka, naprosto stejná jako v té velké kuchyni, co měla maminka, v kuchyňce uhláček, v pokojíčcích kamínka a dokonce tenkostěnný porcelánový servisek. Expozice je doplněna dobovými fotografiemi, dvěma funkčními parními strojky, ten jeden tu předvádí (je na elektriku, získali ho v hodně zbídačelém stavu), ten druhý není v provozu - z bezpečnostních důvodů nelze tu zapalovat pevný líh. Zaujme originální stavebnice Märklin i s původními přebaly, vláček z 50. let, kompletní české Štorchovo loutkové divadlo z doby kolem roku 1930 včetně bedny se zasunutými kulisami. Výčet by byl dlouhý - obchod z roku 1930, který se vyráběl v Ústí nad Orlicí, k tomu pohádkové knížečky reklamy, co se dávaly ke každému zboží (z jedné strany byla reklama, z druhé pohádka), formičky na cukroví, divadélko s plochými loutkami, dřevěné kostky v původní krabici, maňásci, precizně vyrobená panenkovská houpačka z přelomu 19. a 20. století. "Naše muzeum se věnuje hlavně českým hračkám, které obklopovaly české děti do roku 1965. Je tu tak i miniaturní dětská televizka s kompletními pohádkami, které se posunovaly na kotoučcích a kde na obrazovce běžel jakoby příběh. Holčičky zaujme i původní fungující panenkovský fén na ploché baterie," dodala průvodkyně paní Pecháčková, která začala sbírat panenky kolem roku 1990.