Z těch zapomínaných uveďme jméno Josef Šlitr (1899-1971), otce slavného Jiřího Šlitra (1924-1969), profesí učitel, ale současně aktivní i jako amatérský malíř. Kdopak ví, že v letech 1939, 1941 a 1942 vystavoval své obrazy s náměty z Orlických hor společně s dalšími malíři na výstavách v rychnovské sokolovně a že poté absolvoval prázdninové kurzy kresby a malby ve Frýdlantu (1947) a v Dolním Kubíně (1950). Mnoho jeho věcí má nyní hodnotu nejen uměleckou, ale teď už i historickou – kdopak třeba ví, že namaloval i původní rychnovskou katovnu (na fotografii) či staré tzv. rychnovské Benátky? Otakar Kaloč (*1978) má za sebou institut architektury, vybavení interiéru, restaurování a konzervačních technik a dva semestry oboru výtvarné výchovy na fakultě v Hradci Králové. S jeho artefakty se veřejnost seznamovala na výstavách (mj. roku 2004 v Galerii Koráb v Ústí nad Orlicí – tam spolu se svou matkou Blankou, otcem Jiřím a bratrem Robinem). Máme tak možnost srovnávat s otcem Jiřím Kaločem jako evropsky proslulým malířem a nositelem vysokých ocenění, o jeho matce Blance Kaločové vyšla nedávno publikace „Blanka Kaločová – krátké ohlédnutí“ (symptomatický byl např. postřeh malíře Ivana Bukovského, že se u ní objevil výrazný talent tam, kde ho nikdo nehledal) a bratra Robina Kaloče, nejen (nyní) pražského autora. K vidění na této rychnovské výstavě s názvem Proměny duše, obrazy z let 1998-2012 (předtím se tu Otakar Kaloč představil na Orlickém salonu 2004 a 2007) je 35 jeho děl, počínaje netechnologickou kopií Josefina podle Josefa Mánesa a konče vlastními díly s náměty především z Orlických hor a Podorličí (V lese za Jahodovem, Kostelík v Javornici, Duha v Orlických horách, Ivanské jezero), ale i obraz z letošního roku s překvapivým názvem V parku za kinem a halou Romana Šebrleho v Rychnově). Mimořádně působivá je jeho Zahrada (akryl, olej, sololit z roku 2011). Co dodat? Mladému autorovi se silným rodinným uměleckým zázemím přejme úspěch; cesta k velkému kumštu je těžká, přetěžká.