LN, jak se častěji podepisoval na svá díla, patřil mezi ty Východočechy, kteří vytvořili dílo, jež přerostlo hranice regionu, a v případě LN i naší země. Jeho tvorba byla mimořádně bohatá - počínaje monumentálními pracemi přes portréty významných osobností naší kultury a konče vynikajícími kresbami, ostatně jeho linka bývala považována za jednu z nejlepších v moderním českém malířství. Naslouchat jeho vyprávění znamenalo plasticky vnímat vývoj evropského výtvarného umění. Poznal totiž celou plejádu českých a světových osobností, za mnohé jmenujme alespoň Salvatora Dalího a Pabla Picassa. LN, známý a ceněný určitě víc v cizině než doma, se prezentoval na nejrůznějších soutěžích a výstavách (např. 1934 poprvé vystavoval jako 14letý student, o rok později na krajské výstavě v Náchodě, 1951 při absolutoriu získal Výroční cenu Akademie výtvarných umění, 1959 měl samostatnou výstavu v pražské Nové síni a tutéž výstavu v rychnovské Orlické galerii, 1963 v pařížské galerii Adler, 1968 samostatnou výstavu ženských aktů v Praze a tentýž rok další samostatnou výstavu v Orlické galerii v Rychnově nad Kněžnou). S jeho obrazy se setkáme v našich i zahraničních sbírkách (např. jeho rozměrný obraz Kopáči brambor - 180 cm x 100 cm - je v Jihočeské galerii na zámku Hluboká nad Vltavou). Tento Pan malíř (to velké písmeno je na místě z úcty) měl to štěstí, že mohl i v době komunistické totality cestovat především do Francie (byl v ní třicetkrát). Důvod byl jediný - LN byl osobnost. Ostatně velký francouzský malíř Jean Effel o jeho obrazech řekl: „C´ est un très bonne peinture!“ A přece neměl LN v minulém režimu život lehký - po 17 let (1971 až 1988) byl vyloučen ze Svazu výtvarných umělců a nesměl vystavovat. - Připomeňme závěrem drobná a spíš zapomenutá fakta, že jeho strýcem byl Josef Štolovský (viz barvy ŠTOLO) a jeho pradědem Josef Kajetán Tyl J Lumíru Nedvídkovi byla roku 2001 věnována reprezentativní výstava padesáti jeho děl, která probíhala v románských sálech Strahovského kláštera v Praze.