Osvěžme si z Poláčkova Bylo nás pět: Kristýna, ta mne tahá z postele, vstávej, lenochu, je čas do školy. Já s ní zápasím a křičím: "Nech mne, ty Rampušando," neboť ona pochází ze vsi Rampuše, která jest položena vysoko v horách. A umí česky jako německy, se svými příbuznými mluví po haťalácku jako ti mužové, co přivážejí dříví z hor. "Tak abys věděla, od dneška se jmenuješ Rampepurda," ona se směje jako blázen, ona má šamstra a bude se vdávat. Na cestě se stavím pro Bejvala Antonína a tomu okamžitě oznámím, že Kristýna jest vlastně Rampepurda a jemu se to líbí. Tak se směje. Doplňme, že ve stejnojmenném televizním seriálu ztvárnila roli Rampepurdy Bára Srncová. Od stejného sochaře je v nedalekém Rychnově nad Kněžnou, rodišti Karla Poláčka, sousoší pětice kluků z oné knihy, odhalené za přítomnosti režiséra onoho televizního zpracování Karla Smyczka a představitelů klukovských rolí. Zleva stojí Josef Zilvar z chudobince se "žralokem" na botě, Čenda Jirsák se psem Pajdou, Éda Kemlink, Petr Bajza (tedy Karel Poláček) a Tonda Bejval. Autor i tohoto sousoší je stejný - Michal Moravec. Ale co bude s Rampepurdou, nevím.