Organizátorem vzpomínkové akce byla obec Vysoká nad Labem ve spolupráci se 43. výsadkovým mechanizovaným praporem z Chrudimi, Klubem válečných veteránů a Českým svazem bojovníků za svobodu. Mezi osobnostmi, jež se slavnostního aktu zúčastnily a uctily položením květů památku členů výsadku Barium, byli biskup královéhradecký Dominik Duka, primátor Hradce Králové Otakar Divíšek, radní Královéhradeckého kraje Josef Ješina a představitel Českého svazu bojovníků za svobodu Vasil Chymčák. Mezi přítomnými bylo i několik pozůstalých po těch, kteří v souvislosti s Bariem byli fašisty ubiti, zastřeleni nebo byli v koncentračních táborech. 3. dubna 1944 ve 23:15 hod. vyskočila z anglického letounu Halifax u Vysoké n. L. tříčlenná skupina BARIUM. Čeští vojáci, vycvičení v Anglii, měli za úkol provádět zpravodajskou činnost v tehdejším Protektorátu, oživit činnost domácího odboje, který byl po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha 27. 5. 1942 v troskách, a obnovit rádiové spojení mezi domovem a vládou v Londýně. Dalším úkolem byla organizační a personální příprava ozbrojeného povstání proti okupantům v českých zemích a převzetí výkonné moci v prvních dnech po povstání. Kdo byli členové skupiny Barium: Tito odhodlaní muži, kteří se díky své oddanosti a lásce k vlasti, díky svým charakterovým vlastnostem a odborným schopnostem zapsali do dějin odboje jako jedni z nejstatečnějších a nejúspěšnějších, byli npor.Josef ŠANDERA (Velký Josef), 32 roků, velitel skupiny. Absolvent Vojenské akademie v Hranicích. Hodnocen jako čestný vytrvalý, upřímný. Uprchl z Protektorátu přes Slovensko do Francie v zimě 1939. čet. aspirant Josef ŽIŽKA (Malý Josef), 31 roků, radista. Absolovent-premiant gymnázia v Dijonu, pozdější student práv. Mluvil plynně pěti jazyky, před válkou pracoval pro mezin. Společnost expresních vlaků Mitropa. Věřící člen jednoty bratrské. Hodnocen jako vzdělaný, klidný, tichý a čestný. Uprchl z Protektorátu v březnu 1940. čet. Tomáš BÝČEK, 34 roků, pomocník velitele, šifrant. Vyučený mlynář s vojenskou zákl. službou. Hodnocení: bystrý, veselý, přátelský. Uprchl z pracovního nasazení v Německu do Švýcarska a pak do Francie. Všichni tři se zúčastnili s československou jednotkou těžkých bojů při obraně Francie a byli vyznamenáni. Po pádu Francie odcházejí do Anglie, kde se po čase hlásí dobrovolně do zvláštní skupiny „D“- parašutisté určení pro boj s nepřítelem v týlu, tedy ve vlasti. V Anglii absolvovali řadu náročných speciálních kurzů jako přípravu pro tajnou misi ve vlasti. Přistání v těsné blízkosti Vysoké n.Labem proběhlo dle plánu hladce a po zahlazení stop a utopení padáků a kombinéz v Labi odcházejí okolo třetí hodiny ráno 4. dubna 1944 směrem na Holice. Každý nese batoh a výzbroj o váze asi 25 kg, země je vlhká, blátivá, chůze je velmi obtížná. Docházejí za Býšť a s rozedněním zalehnou v lese. Večer po setmění pokračují v cestě a ráno docházejí na okraj lesa u Koudelky nedaleko Starých Holic. Žižka s Býčkem čekají v lese a Šandera jde do Holic a Rovně prověřit dvě záchytné adresy, které dostali v Anglii. Místo pomoci je udán četníkům a následně gestapu. Vrací se zklamán a utrmácen ke Koudelce, rozhoduje na místě zakopat materiál, hlavně vysílačky, střelivo a další výzbroj a skupina se rozděluje. Šandera s Býčkem se vrací po stejné trase do Vysoké n. Labem a do Hradce Králové na další záchytnou adresu a Žižka odchází opačným směrem borohrádeckými lesy do Potštejna na faru jednoty bratrské. A zde začíná část příběhu, která se bezprostředně dotýká Rychnova nad Kněžnou a statečných lidí, kteří přes hrozbu smrti dokázali překonat strach a pomáhali. Celý příběh s tragickým koncem bude trvat 9 měsíců a 12 dní s dvouměsíční dohrou a bude se odehrávat mimo Rychnovsko v celých severovýchodních Čechách. Jisté je to, že gestapo již třetí den po seskoku o skupině ví, takže boj o přežití trvá od začátku až do konce. Udání v Holicích odstartuje šílený závod, jehož aktéři nemají rovné podmínky a prohra se rovná smrti. Žižka přichází po téměř třicetikilometrovém pochodu na potštejnskou faru v poledne 6. dubna 1944. Nenachází zde kazatele Reichla, už dva roky vězněného gestapem, ale kazatele Gustava Zvěřinu, který je z pochopitelných důvodů nedůvěřivý. Naštěstí si Žižka vzpomene, že se Zvěřinou setkal před válkou v Praze u společných známých. Nedůvěra je prolomena a Žižka bez otálení žádá o pomoc při vyhledání místa, odkud by mohl vysílat. Žižka přespí na faře a 7. dubna ho Zvěřina vyprovodí k zámělské pile a posílá ho do Častolovic k Vilímkovi, kde je vlídně přijat a pomoc bez rozpaků přislíbena. Protože však Vilímkovi obývají jen jednu místnost v domě, kde bydlí více rodin, odvádí Vilímek Žižku ke svému známému Ferdinandu Rohlenovi do Slemena. U Rohlenů je Žižka přijat jako člen rodiny, a zatímco unaven spí, radí se Rohlena se svým synem Karlem, jak dál. Šandera mezitím nachází spojení na odbojovou organizaci RUST v Hradci Králové přes Slavomíra Klabana, čímž jsou vytvořeny předpoklady pro další činnost BARIA.