Bylo co poslouchat: Gustav Bubník, legenda československého hokeje, byl jedním z pilířů národního hokejového mužstva, které bylo v listopadu 1948 těžce postiženo tragickou smrtí hráčů při leteckém neštěstí nad Lamanšským průlivem. Vzpomněl je s dojetím jmenovitě - Zdeňka Jarkovského, Miloslava Pokorného, Vilibalda Šťovíka, Karla Stibora, Ladislava Trojáka a Zdeňka Švarce - pět z nich bylo mistry světa z roku 1947 a držiteli stříbra z OH 1948, kteří předtím vybojovali titul mistrů světa. Další hráče ztratilo poúnorovou emigrací. Přes tyto ztráty dokázalo na mistrovství světa ve švédském Stockholmu v roce 1949 završit tříletou sérii, během níž získalo dva tituly mistrů světa, tři evropské primáty a ze zimní olympiády stříbrné medaile. Úděsný pak byl závěr jeho svědectví, jak po triumfálním návratu vlakem (přejížděli hranice u nás v Lichkově a víckrát musel vlak zastavovat, až přijel do Prahy s 8hodinovým zpožděním) sklízeli za své úspěchy pocty, ovace a uznání, dokonce pak i od nejvyšších představitelů poúnorového režimu. Ale potom přišel rok 1950, naše reprezentace se poctivě připravovala na mistrovství světa v Londýně, kde chtěla obhájit prvenství. Do konečné sestavy byl nominován i tehdy dvaadvacetiletý mistr světa z roku 1949 Gusta Bubník, ale výprava do města na Temži nakonec neodletěla. V sobotu 11. března 1950 byli hokejisté odvoláni z ruzyňského letiště, museli se vrátit domů a jejich odlet byl odsunut na pondělí... V pondělí, ve chvílích, kdy v Londýně probíhalo slavnostní zahájení mistrovství světa, byli "naši zlatí" zatčeni StB a obviněni z pokusu o emigraci, a přestože se žalobcům nepodařilo dokázat úmysl hokejistů emigrovat, byli všichni obviněni a v komunistickém procesu v říjnu 1950 odsouzeni Boža Modrý na 15 let, Gustav Bubník na 14 let, Stanislav Konopásek na 12 let, Václav Roziňák na 10 let, Vladimír Kobranov na 10 let a Josef Jirka na 6 let. Z této skupiny muklů - mužů určených k likvidaci (Gustav Bubník, který slovo mukl takto vysvětlil, pak pracoval v jáchymovských uranových dolech bez jakékoliv ochrany proti radioaktivnímu záření) – žijí už jen dva: těžce nemocný Kobranov ve Švýcarsku a Gustav Bubník. V přátelské atmosféře vzpomněl víckrát i legendárního reprezentačního brankáře Božu Modrého, ve své době považovaného za nejlepšího hokejového brankáře Evropy. Tu hokejku, s kterou hrál, vyrobil a měl na ni i patent rychnovský Oldřich Šklíba, hodnotil Boža Modrý slovy, že se vyrovná holím kanadským a že je i předčí. Právě ji – s podpisy hráčů tehdejšího reprezentačního mužstva - dovezl do pražské O2 Areny Šklíbův synovec Rychnovák Jaroslav Kos, kde byla vystavena 4. 11. 2008 v Síni slávy u příležitosti 100. výročí českého hokeje. Gustav Bubník potvrdil na této besedě, že 13. března bude odhalena pamětní deska na oné pražské hospůdce za Národním divadlem, kde byli naši hokejisté pozatýkání estébáky, a že se tak konečně důstojně připomene tragický osud jedné hokejové generace.