Ležely bez povšimnutí ve sklepě jednoho rychnovského činžovního domu: Anny Mickové (1833-1904), vdovy po c. k. hospodářském správci, Marii Mickové (1850-1891), rozené Melicharové, choti hraběcího lesního, manželů Marie a Josef Rufferových (na ní je uvedeno, že zemřel ve věku 82 let v roce 1888), Františky Kounové (1832-1897, s dodatkem Prachu pokoj, duši milost). Poslední z náhrobních desek nese jméno Jan Bartoš (1851-1894), c. k. okresní hejtman. Kdo to byl? Zkusme - v ruce s knížkou jeho syna významného vědce Františka Michálka Bartoše Vzpomínky husitského pracovníka - připomenout Jana Bartoše. Z první části publikace Rod, rodina, dětství volně vybírejme: František Bartoš odkázal synovi Janovi (budoucímu hejtmanovi) mnoho knih, mj. celé Dějiny Palackého a Tomkův Dějepis Prahy. Tento Jan Bartoš byl první z rodu, který se dostal na studie, a pak se těžce protloukal, živ jen tím, co mu na týden mohli dát z chalupy v Libuni u Jičína. Odolal velikému pokušení chudého studenta, aby se po maturitě dal jako nejeden kolega na kněžství, a rozhodl se pro práva. V nesnázích, do kterých předtím zapadl, vypomohl mu nejednou strýc František, ale i dobrý kaplan libuňský Václav Rameš. "Absolovav práva, uchytil se Jan Bartoš u politické správy. Vystřídal mnoho míst a přišel i do rodného kraje, do Turnova, kde se roku 1885 oženil s dcerou pekaře Josefa Řepky Annou. Nezůstal tu však, nýbrž v prudkém shonu úřednické dráhy stěhoval se znovu a znovu. Ve Vysokém Mýtě se jim narodil 1887 první syn Josef (?1952), v Rychnově nad Kněžnou 1889 já František Michálek, na Smíchově 1891 dcera Marie (?1959) a zase v Rychnově nad Kněžnou 1893 třetí chlapec Jan (?1946). Příští rok pak všecky učinil sirotky." Zasaďme do širších souvislostí a dál volně citujme: "Bylo tu kruté výkupné za hodnost c.k. okresního hejtmana, které Jan Bartoš dosáhl druhým přeložením do Rychnova. Přišel do města, politicky neobyčejně pokrokového, jako okresní hejtman tvrdě rakouského místodržitele Františka Thuna, organizátora nelítostné perzekuce všeho pokrokového a nakonec bezmála všeho českého. Počátkem roku 1894 perzekuce vyvrcholila procesem s Omladinou a výjimečným stavem, vyhlášeným nad Prahou. Tomuto systému musel sloužit i nový hejtman rychnovský. Město odpovídalo bouřemi, za nichž hejtman Jan Bartoš jednou mohl projít náměstí z úřadu jedině s tasenou šavlí (hejtmanství bylo v místech dnešního hotelu Havel). V kratičké době zestaral starostí o chléb, o který přišel tehdy nejeden hejtman, i úzkostí o maličké děti a předtuchami smrti. Vypadal, jako by mu bylo přes padesát, když byl 30. června 1894 sklácen mrtvicí, ač byl teprve za několik dnů dovršil 43 roky. Bezprostředním popudem ke katastrofě byla nepochybně porážka, kterou utrpěl v úřadu. Roku 1894 je významný v dějinách Husovy úcty v našem národě. V dusném napětí z procesu s Omladinou a z výjimečného stavu se zrodila myšlenka velkých oslav Husových po celých Čechách a nabyla neobyčejného ohlasu ve veřejnosti. Mířila především na nenáviděného místodržitele jako představitele šlechty, která před pěti lety ústy Karla Schwarzenberga prohlásila stoupence M. Jana Husa za bandu lupičů a žhářů. Na pokyn Thunův okresní hejtmané všude oslavy zakázali. Otec však dal zabavit i místní týdeník Podhořan pro pěknou výzvu k oslavám a zcela věcný článek o Husovi, pokládaje je nejspíš za odpověď na zákaz. Ale státní návladnictví v Hradci Králové zrušilo konfiskaci a 29. června si mohlo yydavatelství poslat na hejtmanství pro zabavený náklad, který se vítězně rozlétl po městě a okolí. Nazítří, krátce potom, co se vrátil z úřadu, otec skonal. Tak náhle se skončila idyla mého dětství v krásném a vlídném městě orlického podhůří. Nejkrásnějším kusem té idyly byl asi první náš pobyt v Rychnově. Bydleli jsme u Munků v Komenského ulici, kde byla velká zahrada (Nyní je na tomto místě - na průčelí obchodního centra LIMA - pamětní deska F. M. Bartošovi). Jen z matčiných vzpomínek vím, že jsem byl jako děcko mazlíčkem krásné slečny Liehmové, sestry cestovatele MUDr. Liehma, z vlastních vzpomínek pak vím, že jsem dovedl chodívat kolem krámu dobré paní Cejpkové na náměstí, až vyšla a pozvala Francínka na cukrátka." To nebyla nostalgie, takový je život, my si jen evokovali Rychnov před víc než 110 lety. Docela nedávno byla znovuinstalována krásná litinová socha zmrtrvýchvstalého Krista, objevená ve Zdobnici v Orlických horách - kdysi taky bývala na tomto hřbitově. Další zachráněný artefakt - litinový kříž - z tohoto zničeného hřbitova zdobí upravený emauzský hrob na novém hřbitově. A co bude dál s těmito náhrobními deskami, nevím. Leží zapomenuté ve sklepě. --- Na DVD průvodci Rychnovem (o něm www.rychnovskypruvodce.info) si můžeme vyvolat powerpointovou prezentaci Kaple Proměnění Páně a hřbitov u ní. Tam je hodně fotografií.