Na nápad uspořádat první ročník takového počinu přišlo Občanské sdružení Život na zámku spolu s kulturní komisí Obecního úřadu Kvasiny, a tak s krátkým programem vystoupily žáci z místní základní školy a na jeho závěr vhodily do rybníčka věnečky. Půvabná byla víla - až pak totiž vyšlo najevo, že ji srdnatě a přesvědčivě představoval chlapec Pepa. Od 19 hodin pak následoval koncert ve zcela zaplněném opraveném loveckém salonu zámku; mezi hosty byla i senátorka Václava Domšová. Se sbormistryní Dagmar Zemánkovou vystoupila s velkým úspěchem dvě rychnovská tělesa – Prausův sbor (letos má 150. výročí) a X-tet. Na programu prausovců zazněly mj. skladby, spojené s rychnovským regionem (autorem písně „Kdyby“ byl rychnovský rodák etnograf a folklorista Vratislav Vycpálek, úpravu písně „Loučení“ slyšeli posluchači v úpravě vamberského skladatele a virtuoza Antonína Bednáře, další modifikace - „Kebych byla jahodú“ – byla dílem dalšího rychnovského rodáka Miroslava Krejčího, píseň „Houzká je cesta“ upravil další původem Rychnovák Jaroslav Herden a skladbu Marie Holáňové „Naděje bukovými křídly“ otextoval Jan Skácel. Kdopak si vzpomene, že v říjnu 1967 se stal prvním a od té doby jediným nositelem Novinářské ceny Karla Poláčka? Závěr vystoupení tohoto sboru patřil písni „Zvon Kryštof“ Jitky Snížkové na text Rudolfa Zrůbka, před pár dny zemřelého rychnovského etnografa a folkloristy. A X-tet? Název připomíná, že počet jeho členů je proměnlivý, ale co je třeba říct naplno – tady je laťka sboru s krátkou tradicí nastavena vysoko v jiném typu zpěvu a to je třeba ho slyšet – namátkou Gershwinovu skladbu Summertime - i vidět (moderní choreografie, třeba u Ježkových Tří strážníků či Burianova Chlupatého kaktusu). V podání X-tetu zde zazněla mj. „Krajina posedlá tmou“ od dalšího Rychnováka Jiřího Šlitra. Ten je spojen s Rychnovem, ne však místem narození (častěji se uvádí, že se tu narodil, ve skutečnosti byl rodákem ze Zálesní Lhoty na Semilsku a do Rychnova se dostal jako 14letý po mnichovské konferenci, když byl vystěhován s rodiči a sestrou z okupovaného pohraničí a v Rychnově pak chodil do gymnázia). Dodejme, že závěrem zazněla ve společném kvalitním podání obou sborů další šlitrovka „Zpěváci toulaví“. Co dodat? Obecně řečeno, majitelé zámku dělají dobrý management, aktivně spolupracují s obcí i katolickou církví. Ať se daří! P. S. A že v tomto zámku se narodil Jan Alois Sudiprav Rettig, manžel autorky známé Domácí kuchařky Magdaleny Rettigové a otec evropsky proslulé operní pěvkyně jménem Henriette Rettich (tak má napsáno na zapomenutém hrobě v bavorském Mnichově), se taky skoro neví. Tak o tom víme aspoň my.