Rudolf Zrůbek - etnograf, folklorista, regionalista, hudební skladatel, uměnovědec, okresní konzervátor památek, organizátor spolkového života (mj. Sdružení přátel přírodních a historických památek Podorlicka a divadelního kroužku Tyl), autor tří divadelních her (např. Stařec ze Skal, vydala Dilia) a víc než 300 odborných článků a studií z etnografie, folkloristiky a regionálních dějin Rychnova nad Kněžnou i nejbližšího okolí - se letos 21. března dožil 85 let. Renesanční osobnost, navazující na ty, kteří byli spojeni s jeho rodným Rychnovem nad Kněžnou, jmenujme namátkou Hynek Vysoký, znalec antické literatury a zakladatel Archeologického ústavu Karlovy univerzity, August Sedláček, profesor rychnovského gymnázia, autor Hradů, zámků a tvrzí království českého, Otmar Vaňorný, překladatel antické literatury, či Hugo Toman, zachránce Anežského kláštera v Praze před jeho zničením. Život tohoto vědce par excellence, moudrého a laskavého, byl předznamenán absolutoriem místního reálného gymnázia (o rok později tu maturoval jeho přítel Jiří Šlitr), ale neminulo ho ani totální nasazení v továrně, kde se opravovaly nádrže pro letecké motory. Po válce se mj. krátce vrátil do otcovy firmy, následovala vojenská služba a opět návrat do továrny Zrůbek a Šebesta. Únor 1948 přinesl její znárodnění a začátek prvních poválečných peripetií - zaměstnání ve Stuze Dobruška, Krajském výrobním družstvu Hradec Králové a Konstruktivě. 1963 - 1974 pracoval v Okresním muzeu v Rychnově nad Kněžnou, 1968 uzavřel promocí dálkové studium etnografie s folkloristikou i dějin umění a poté dokončil i dvousemestrové studium muzeologie. Další peripetie začaly v roce 1972, kdy se souhlasem nadřízeného odboru kultury Okresního národního výboru v Rychnově nad Kněžnou otiskl ve dvou číslech národopisného západoněmeckého časopisu Jahrbuch für ostdeutsche Volkskunde rukopis o vánočních obřadních zvycích a hrách z Orlických hor. Za to byl později nazván revanšistou, protože údajně spolupracoval se sudeťáky. V té době byl už na základě konkurzu jmenován zastupujícím ředitelem okresního muzea, ale nikoliv - z politických důvodů - ředitelem definitivním. Z rozhodnutí sekretariátu OV KSČ v Rychnově nad Kněžnou dostal výpověď se zákazem práce v kultuře a následovalo víceleté zaměstnání pomocného skladníka u podniku Elektrizace železnic Praha. Z Československých hudebních nástrojů Hradec Králové pak odešel v roce 1983 do důchodu. Teprve poté mu byl - důchodci - přiznán doktorát filozofie. Životním krédem PhDr. Rudolfa Zrůbka by bylo vydání obsahově bohatého odkazu královéhradeckého kanovníka, pochovaného v Chrasti u Chrudimi, Jana Antonína Venuta, autora 400 akvarelových vedut českých a lužických měst, hradů a památek, uložených především ve vídeňském císařském fondu a majících vysokou dokumentární hodnotu (zachycují stav mezi koncem18. a začátku 19. století). Součástí oné publikace, k níž materiál sbíral 18 let, měla být i Zrůbkova 30stránková studie. Mimochodem - veliké zvětšeniny oněch dvou vedut Rychnova nad Kněžnou visí na Městském úřadu v Rychnově nad Kněžnou. Doplňme, že se spolu s Věrou Galatíkovou podílel na tvorbě gramofonové desky s hlasem rychnovského zvonu Kryštof (tuto nahrávku jsme slyšeli na závěr rozloučení s ním v obřadní síni) nebo že právě Rudolfu Zrůbkovi nahrál tehdy mladý absolvent pražské konzervatoře Rudolf Rokl na gramofonovou desku Jaruščinu polku, dílo Rudolfa Zrůbka. Virtuální rozhovor s Rudolfem Zrůbkem je na www.rychnovskypruvodce.info po kliknutí na Ukázku.